Bylo mu teprve dvacet let, když se student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach rozhodl k činu, kterým se zapsal do československých dějin. Ve čtvrtek 16. ledna roku 1969 se zapálil před kašnou Národního muzea v horní části Václavského náměstí. Poté se rozeběhl směrem k Washingtonově ulici. Po pár metrech padl k zemi. Měsíc poté udělal po Palachově vzoru totéž student Jan Zajíc.
Pietní akt k výročí Jana Palacha
|
Již šestnáct let chodí Pražané kolem Národního muzea přes kovový kříž vsazený do dvou kruhových mohyl, který má připomenout tyto protesty proti sovětské okupaci. A již zítra, přesně 47 let po Palachově tragickém činu, odhalí primátorka Adriana Krnáčová na Alšově nábřeží další pomník – sousoší Dům syna a Dům matky od amerického architekta a sochaře Johna Hejduka.
„S přípravami začala Praha již v minulém volebním období. Jsem ráda, že po dlouhé době umístíme do veřejného prostoru města dvě sochy s tak zásadní symbolikou pro naši historii,“ říká primátorka hlavního města.
Pomník, který budou Pražané potkávat nedaleko Filozofické fakulty, se skládá ze dvou soch. Dům syna, který má světlou barvu a stojí blíže k Vltavě, má znázorňovat samotného Jana Palacha. Dům matky je tmavší, jakoby zrezlý a odkazuje k Palachově zoufalé matce.
Inspirací Johnovi Hejdukovi byla báseň amerického básníka Davida Shapira s názvem Pohřeb Jana Palacha. Ten sám zítra na slavnostní odhalování v 15 hodin odpoledne dorazí a báseň přečte. Její slova jsou už nyní zaznamenána na pamětní desce vedle sousoší, a to jak v českém, tak v anglickém jazyce.
Jde již o třetí ztvárnění
Pražská instalace bude již třetím ztvárněním Hejdukova díla. To první vytvořili koncem osmdesátých let minulého století studenti Georgia Institute of Technology v Atlantě a umístili je do haly institutu.
Druhá realizace stála od roku 1991 ve Stájovém dvoře Pražského hradu v podobě dřevěných plastik. V roce 2000 ji Hrad odstranil kvůli špatnému stavu. A až koncem loňského roku nechala rada hlavního města sochy nastálo nainstalovat na Alšovo nábřeží. Poté se pracovalo na osvětlení sousoší.
Dům matky také musel ještě projít povrchovou úpravou, která mu dala patinu. Ta časem ještě ztmavne a více zrezne.
Už v pátek se na instalaci přišla podívat teoretička a historička moderního umění Marie Klimešová.
„Je to velmi kvalitní dílo, které Prahu určitě obohatí. Doufám, že odstartuje začátek nové éry, kdy v metropoli budou přibývat důležitá, zajímavá a inspirativní díla, o kterých je třeba přemýšlet,“ přeje si Klimešová a dodává, že pokud je socha jen dekorativní, nemá podle ní smysl. „Je třeba, aby byla adresnější. A to se v tomto případě určitě podařilo,“ míní docentka filozofické fakulty.
Podobného názoru je i ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy architekt Petr Hlaváček. Podle něj se navíc jedná o nejvýznamnější ztvárnění uměleckého díla nadnárodního významu ve veřejném prostoru města. O tom, jak pomník vznikal a kdo je jeho autorem, vypráví dokumentační výstava, která bude až do konce ledna k vidění v budově filozofické fakulty.
