Jak jste se dostal do týmu profesora Phila Blanda, jemuž se podařilo meteorit ve dně Eyerova jezera najít?
V roce 2012 přišla nabídka, abych se přidal k Philovu týmu na Curtinově univerzitě v Perthu. Znám se s ním od roku 2003, kdy jsme společně - a především s Pavlem Spurným z Astronomického ústavu v Ondřejově - začali budovat původní původní australskou bolidovou síť (zaznamenávající jasně zářící meteory, pozn. red.).
Tehdy asi byly technické možnosti výrazně skromnější než dnes.
Tehdejší kamery ještě fotily na filmy. Čtyři kamery této sítě byly v provozu donedávna. Byla to modifikovaná verze kamer vyvinutá českou firmou Space Devices, pro kterou jsem tehdy pracoval, pro Astronomický ústav AV ČR za účelem provozu Středoevropské bolidové sítě. Nynější australská síť navazuje na tu původní, ale je mnohonásobně rozsáhlejší a efektivnější. Během posledních tří let jsme pro ni v Perthu vyvinuli nové digitální kamery.
Co konkrétně je vaší rolí v projektu Australské pouštní bolidové sítě?
Původním povoláním jsem softwarový inženýr, pracoval jsem na projektech z oblasti výzkumu vesmíru a mám na svědomí například řídící software pro filmové bolidové kamery. V nynějším projektu mám spíše technickou roli, v Perthu se podílím na vývoji, testování a instalaci nových digitálních kamer zdejší australské bolidové sítě. Zabývám se i jejím provozem, servisem kamer, hledáním meteoritů v terénu. A také návrhem, konfigurací a správou počítačových sítí a serverů, na nichž probíhají klíčové přesuny dat a výpočty.
Pojďme ke konkrétnímu silvestrovskému nálezu meteoritu v Eyerově jezeře. Četl jsem (zdroj zde), že právě vy s kolegou jste z letadla vyfotografovali místo dopadu.
Necelé dva týdny před Vánoci jsme vyrazili na rychlou výpravu - vyzvednout datové disky ze dvou kamer, které nemají internetové připojení a nelze z nich stahovat fotografie a další data na dálku, a také zkusit najít a z letadla vyfotografovat místo dopadu meteoritu. Což se nakonec podařilo.
Martin Cupák Působí v týmu profesora Phila Blanda na Curtinově univerzitě v Perthu v rámci Australské pouštní bolidové sítě (DFN - Desert Fireball Network). Právě Blandův tým o Silvestru našel meteorit ve dně vyschlého Eyerova jezera v Jižní Austrálii. Byl to první takový úspěch DFN. Martin Cupák je profesí softwarový inženýr. Do Austrálie se s rodinou přistěhoval v lednu 2013. Pochází z Prahy, v budoucnu se chce vrátit domů. Je mu 42 let. |
Psalo se, že na poslední chvíli, protože se Eyerovo jezero - většinu času vyschlé - nyní zaplavuje.
Pokud bychom ten let nepodnikli nebo ho odložili až na týden po Vánocích, nejspíše bychom meteorit vůbec nenašli. Mezitím na jezeře pršelo a déšť stopy dopadu poměrně důkladně smyl. Na místě útvaru s bílým středem, připomínajícího kráter o průměru zhruba 40 centimetrů, byl po dešti jen stěží znatelný dolík stejné barvy jako okolní slané bahno.
Jak dlouho vlastní pátrání trvalo?
Prvotní letecký průzkum jeden den - samozřejmě k tomu přidejme několik dní na cestu z Perthu letadlem do Adelaide, autem do vnitrozemí a zpět. Vlastní hledání v jižní části Eyerova jezera trvalo tři dny plus cesta. Bylo důležité, že jsme nic neodkládali a pustili se do toho hned. Už v den, kdy kolegové meteorit šťastně vyhrabali z bahna jezera, začínalo pršet. Následující den přišel opravdový tropický liják.
Klapla i spolupráce s místní komunitou původních obyvatel a tradičních vlastníků půdy, kteří nám vyšli ohromně vstříc a pomohli najít ideální přístup k jezeru. Rychlé bylo i vyřízení procesních formalit ohledně přístupu na aboriginskou půdu. Po staletích, kdy se britská a později australská vláda nechovaly k domorodým obyvatelům zrovna korektně, je toto téma v současné australské společnosti vnímané dosti citlivě.
Kdybychom nedorazili včas, byl by meteorit ztracen
Byla by šance meteorit najít později, třeba při dalším vyschnutí jezera, podle vypočítaných souřadnic? Snímky z místa na mě dělaly dojem, že by bylo potřeba „přeorat“ velkou plochu a i tak doufat ve štěstí.
Šance najít tento konkrétní meteorit třeba za půl roku by byla blízká nule. Kámen byl skoro půl metru hluboko v bahně, nedokážu si představit, jak bychom doprostřed jezera dostali těžkou techniku na plošné přeorání terénu, to by nejspíš skončilo fiaskem. Na rovinu: kdybychom se na jezero nedostali včas a kdyby už veškeré stopy dopadu byly pryč, hodili bychom případ za hlavu a začali se zabývat hledáním dalšího meteoritu ze seznamu kandidátů.
Jeden váš slovenský kolega mi prozradil, že jste se na nálezu podílel také rekonstrukcí trajektorie jeho letu, triangulací a výpočtem místa dopadu. Jak se to dělá?
Výpočet dopadu meteoritu je týmová práce. Moje část se týká tzv. temné fáze letu - tedy jak se ten kámen pohybuje poté, co přestane svítit. Mám na starost simulaci počasí pomocí počítačového modelu, jehož výstupem je profil větru, tlaku a dalších parametrů na souřadnicích, kde meteorit pohasl. Tento profil je důležitým vstupem do výpočtu přesného místa dopadu. Vítr například dokáže odfouknout volně padající kámen i o několik kilometrů.
Rozsah kamerové sítě Desert Fireball Network v Austrálii
Ještě před pohasnutím zaznamenala meteor ona bolidová síť...
Ano, výpočet té „temné fáze“ letu je až finální krok rekonstrukce trajektorie. Automatická detekce meteoru či bolidu stojí na dvaatřiceti kamerách, z nichž každá vyfotí přibližně tisíc snímků za noc. Není v lidských silách je všechny prohlížet, výsledky této detekce se porovnávají automaticky na serveru, kam kamery uploadují informace o detekovaných jevech. Pokud dvě či více kamer zaznamenají ve stejný čas a v odpovídající části oblohy nějaký jev, pošle nám server e-mail.
Co se děje dál?
Nastupuje stažení snímku v plném rozlišení z kamer, odměření souřadnic světelné stopy, určení přesného času a kalibrace snímku podle hvězd. Dalším krokem je triangulace a výpočet trajektorie, odkud meteoroid přiletěl, a simulace světelné části letu. Jejím výsledkem je počáteční a konečná hmotnost a odhad fragmentace původního tělesa na úlomky. Poslední krok je již zmiňovaný výpočet temné fáze letu. Ten proces je poměrně komplexní, snažíme se ho co nejvíc zautomatizovat pomocí počítačů a chytrého softwaru.
Meteorit, o němž se bavíme, byl skutečně první, který zachytila Desert Fireball Network? Jak se meteority v Austrálii hledaly dříve?
Nová síť digitálních kamer zaznamenala stovky meteoritů, jen zlomek z nich však skončí dopadem na povrch Země a z toho je jen část naleznutelných. Záleží na charakteru krajiny a na tom, jak rychle je možné se dostat na místo dopadu a začít hledat. Tento opravdu byl zatím první, který se nám podařilo najít na základě pozorování pomocí budované sítě kamer.
V rámci provozu původních kamer fotících na filmy byly nalezeny dva meteority - Bunburra Rockhole a Mason Gully. Metoda byla podobná, hlavní rozdíl - zjednodušeně - byl, že film se musel nejdříve vyvolat a digitalizovat. Všechno to ovšem jsou meteority nově dopadlé, o kterých víme, odkud přiletěly - tedy mají „rodokmen“ - a kdy přesně dopadly na povrch Země.
Hledají se v Austrálii i starší meteority?
Pro vědu mají výrazně větší hodnotu meteority se známou trajektorií než různě staré „náhodné“ meteority. Ale v některých specificky vhodných, geologicky stabilních oblastech je možné vyrazit hledat staré meteority s nadsázkou jako houby v českém lese. Máte-li několik týdnů či měsíců a víte, co a jak hledat, tak třeba na planině Nullarbor určitě nějaký najdete, v zásadě stačí jen chodit krajinou a mít oči otevřené.
Takto hledal i Phil Bland, než zjistil, že v České republice existují bolidové kamery schopné plně automatického provozu. Objednal si jeden kus na otestování a poté, co kamera v Austrálii úspěšně přežila první rok, objednal další a tak vznikla první australská síť.
Austrálie, země hledání meteoritů zaslíbená
Všiml jsem si, že kamery DFN jsou rozmístěné hlavně v Jižní Austrálii (zdroj zde) a v oblasti severně od Perthu. Jsou podmínky v těchto oblastech pro hledání specificky výhodné?
Vnitrozemí Austrálie má pro provoz bolidové sítě čtyři hlavní výhody: vysoký počet bezoblačných nocí, minimální světelné znečištění, obecně minimum vegetace a díky tomu relativně snadné hledání meteoritů - a v porovnání například se Saharou či Blízkým východem se tu neválčí a bezpečnostní rizika představuje jen uštknutí hadem, kousnutí pavoukem a drsné klimatické podmínky v odlehlých pouštních oblastech.
Lze se meteoritu dotknout?Objev meteoritu oživil otázku, zda je přípustné na takový nález sahat holýma rukama. Astronomický ústav AV radí nálezcům se meteoritu kvůli kontaminaci nedotýkat. V konkrétním případě meteoritu z Eyerova jezera podle Martina Cupáka „karanténa“ smysl neměla, protože meteorit již byl kontaminován více než měsíčním pobytem v mazlavém slaném bahně plném organické hmoty. Kvůli poréznosti i uvnitř, což částečně omezuje možnosti chemické analýzy meteoritu. |
Menší část sítě v Západní Austrálii je v „pšeničném pásu“ na sever od Perthu. To je zemědělská oblast, pastviny a obilná pole, na kterých jsou většinu roku strniště, tedy oblast vhodná ke hledání. Pšeničný pás plánujeme pokrýt kamerami kompletně, plánuje se i rozšíření do Queenslandu a Nového Jižního Walesu. Asi nejlepší podmínky jsou v už zmíněném Nullarboru, kde vlastně v roce 2003 celé hledání testováním prototypu pouštní kamery začalo.
Pojďme ještě na závěr přiblížit, čím je nalezený meteorit tak vzácný a jak můžou vědci poznatky z jeho objevu zúročit.
Předběžně lze říci, že je to meteorit z geologického hlediska celkem běžného kamenného typu, tzv. chondrit. Původní hornina, která vznikla před 4,6 miliardami let, tedy ještě před vznikem planet včetně Země. Takovýchto meteoritů s „rodokmenem“, u nichž lze odvodit trajektorii a oblast původu, je asi jen dvacet na světě - z těch desítek tisíc ve sbírkách po světě. Náš meteorit přiletěl z oblasti pásu asteroidů mezi oběžnou drahou Marsu a Jupiteru.
Na základě zkoumání geologické struktury a chemického složení lze rozvíjet teorie o formování a vývoji sluneční soustavy. Meteorit se známým původem je vlastně geologický vzorek v rámci sluneční soustavy, získaný bez nutnosti postavit raketu a vyslat ji do vesmíru, což vychází o několik řádů levněji. Primárně jde o základní výzkum. Ale kdo ví, třeba jednou poznatky získané studiem meteoritů s rodokmenem napomohou geologickému průzkumu za účelem komerční těžby nerostů z asteroidů.
Podívejte na moment samotného nálezu 10.1.2016:
10. ledna 2016 |
