Co pro vás David Bowie znamenal?
Představoval pro mě vlastně celou pop music. Tedy aspoň to, co mě na ní baví. To, co je dobrodružné a zároveň zábavné. Líbilo se mi, že dělal pop, ale používal v něm elementy, které pro něj nebyly typické. Uměl překvapovat, přitom ale netočil žádnou snobskou hudbu pro pár lidí.
Které z Bowieho tvůrčích období nebo desek máte nejraději?
Těžko vybrat, protože jak říkám, nejvíc mě na něm baví ta klikatá cesta. Ale kdybych měl vybrat jedno období a jednu desku, bylo by to asi to „berlínské“ a z tam natočené volné trilogie album Low. Představuje přesně to, co mám na Bowiem rád. První strana desky je relativně přístupný, i když trochu „divný“ pop, druhá už je složitější, ale i na ní je spousta silných melodií. Není to žádná neposlouchatelná avantgarda. Na té desce, vydané roku 1977, je navíc zajímavý kontext. Bowie se nesnažil soutěžit s tehdy módním punkem, ale předpověděl, co přišlo po něm.
Čím konkrétně David Bowie ovlivnil Tata Bojs?
Tak v první řadě ho máme v textu jedné písničky. Ale co je důležitější: byl jedním z prvních muzikantů, kteří nás s Bublajsem (bubeník, zpěvák a druhý spoluzakladatel Tata Bojs Milan Cais - pozn. red.) v nějakých patnácti, šestnácti zaujali natolik, že jsme si i začali zpětně doposlouchávat jeho starší tvorbu. Vždycky se nám líbilo, jak se s ničím nepáral, vždycky si dělal, co chtěl, bez ohledu na to, co se od něj čekalo. Vždycky šel dopředu, a když náhodou stál na místě, bylo to proto, že se mu na tom místě líbilo. Tím nás myslím inspiroval hodně.
