Jak náročné bylo kroužit pořád dokola?
Jednu chvíli jsem si myslel, že mám do cíle už jen pět okruhů, ale pak jich bylo asi sedm. Byl to dlouhý závod. Formu jsem špatnou neměl, ale možná jsem trochu přepískl přípravu před Jizerskou padesátkou. V pátém kole už mě braly křeče do rukou a cítil jsem, že na stupně vítězů to dneska nebude.
Co říkáte dvanáctému místu?
Nakonec jsem celkem spokojen. Jeli jsme ve dvou a v posledním kole jsem cítil, že nás tři závodníci za námi dojedou – byl tam Jörgen Aukland a další dobří kluci. Povzbudilo mě to, že zas tak špatně nejedu. Tak jsem se jich chytil a ve finiši jsem je přespurtoval. Z toho mám radost.
Nejlepší z českých běžců Stanislav Řezáč v Jizerské padesátce.
Stanislav Řezáč na trati Jizerské padesátky.
Nor Eliassen vyhrál s obrovským náskokem. Nebál jste se, že vás ve vyřazovacím závodě nakonec dojede a budete muset skončit?
Už před závodem jsem říkal, že nás možná dokončí závod dvacet nebo třicet. Eliassen je závodník obrovských kvalit. Když mu vyjde máza a lyže, umí jet takhle suverénně.
Letos jste se na trati nemuseli tlačit s tisíci amatérských běžců, protože závod je rozfázovaný na devět částí. Byla to výhoda?
Na tomhle okruhu by ani víc závodníků dohromady jet nemohlo. Stačilo, že se tam občas přimotaly ženy. Bylo dobré, že jsme neměli takovou tlačenici na startu, ale jinak bych v tom velký rozdíl neviděl.
Co bylo těžší: zvládnout patnáctkrát výjezd do kopce, nebo těžký sníh?
Asi ten sníh, hůlky se do něj dost bořily. Ale kopec byl nahoře docela prudký, takže se to nasčítalo. Celkově to bylo nějakých 1500 metrů převýšení – do pátého kola to ještě jde, ale pak už je to znát. Je skoro lehčí vylézt na Sněžku, než jet tyhle okruhy.
