Hlava třeští, z motorů se valí čoud. Dakar stoupá do hor

  • 2
Že z letošního Dakaru zmizela obávaná poušť Atacama? Že se závod, jehož podstatou bylo přejet Saharu a přežít, změnil natolik, že se teď na cestách drží plný plyn a není třeba fištrón jako kdysi v Africe? Karel Loprais, šestinásobný vítěz této rallye, se u takových rouhačských vět ošije a praví: „Neznám Dakar, o kterém by se dalo říct, že je lehký.“

Martin Macík je na Dakaru počtvrté, k těm Lopraisovým 19 startům má ještě hodně daleko, ale i on bez váhání pronese: „Dakar je nejtěžší závod na světě.“

Byl, je a dál nejspíš bude. Pravda, na probíhajícím Dakaru zatím účastníky nekosí spalující žár, který by jejich kabinu proměňoval v peklo, protože když je venku 45 stupňů, uvnitř vozu i šedesát. Ale k pohodové víkendové projížďce na chatu je to taky pořád daleko.

Zkraje týdne bičující lijáky stvořily z části cest bahnité močály, kde motorkáři padali k zemi. Mnohá auta projela jen za pomoci diváků a navigátorů, kteří během vteřin vypadali jako lázeňští hosté uprostřed bahenní lázně.

Mechanici v bivaku opravovali stroje po kotníky ve vodě a amatérští jezdci, již nocují ve stanech, si užili své.

Teď už ale dva dny svítí slunce. I tak předpověď na pátek zní: tři nad nulou. Jak to? Po dešti přišel zase další extrém, protože těch na Dakaru není nikdy dost. Konvoj od středy vjel do hor. Tedy velehor, protože ve čtvrtek se jezdci vyšplhali až do výšky 4 600 metrů nad mořem, což je jen o 200 metrů níž, než měří nejvyšší evropská hora.

„A tam se fakt blbě dýchá. Já před rokem ve výšce nad 3 000 metrů vyšel v hotelu do třetího patra, pak spadl na zem a deset minut lapal po dechu,“ vypráví Martin Macík.

A to je mu 26, na Dakaru je nejmladším „kamioňákem“ a na závod se připravoval i v posilovně.

Tomáš Vrátný, další český pilot, si s sebou vzal kyslíkové masky a prášky. Jiní dopředu spali v kyslíkových stanech, aby alespoň trošku vysokohorské prostředí simulovali. „Ale ani spát pořádně nejde. Když spíte, tak spotřebováváte méně kyslíku, jenže když už ho máte ještě méně, zakuckáte se,“ popisuje Macík vlastní zkušenosti.

Aby toho nebylo málo, zrovna vysokohorské etapy ve středu a ve čtvrtek byly maratonské. To znamená, že jezdci v bivaku (3500 m. n. m.) neměli mechaniky. Jako na potvoru převrátil Martin Prokop auto na střechu a potřeboval nové čelní sklo. Sehnal ho od novinářů, ale výměna byla na něm a navigátorovi.

Aleš Loprais zase zůstal celou noc viset mimo tábor. Ve výšce 3980 metrů spravoval kamion, jenže právě kvůli únavě a řídkému vzduchu šla práce pomaleji a on start do čtvrteční erzety nestihl. „Volal jsem proto do Paříže organizátorům a bylo mi řečeno, že jsem ze soutěže vyřazen,“ řekl Loprais pro Sport.cz. Synovec dakarské legendy je tak prvním Čechem, který letos vzdal.

Ovšem ve výšce netrpí jen člověk. Výkon motoru rapidně klesá, tisíc koní, které skrývá kamion, rázem nic neznamená. „Je to, jak kdyby vás někdo držel. Motor děsně hulí a nejede. Ale i člověku se špatně dýchá, tak nemůže chtít po motoru, aby makal,“ říká Karel Loprais.

Tak co, ještě máte pocit, že Dakar bez velké pouště nic není?


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž