Norská kuchyně vychází celkem logicky z darů přírody, která je jí blízká. Z toho vyplývá, že se Norové vždycky při tvorbě jídelníčku soustředili víc na výsledky rybolovu než zemědělství.
Z okopanin se v Norsku pěstují hlavně brambory, z obilnin ječmen a oves. Živočišná výroba se soustřeďuje hlavně na chov ovcí a dobytka, kozy a vepři se chovají v menší míře. Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám je v současné době výhodnější většinu potravin pro výživu obyvatelstva přivézt.
Na videu můžete vidět, jaká tradiční norská jídla servírovala americká ambasáda v Oslu svým krajanům. Aspik mezi vánočními specialitami jedlíky příliš nepřekvapil, avšak u sledě v hořčičné omáčce se začalo hromadit zdvižené obočí. „To bych si asi neobjednal. To je kuřecí?“ Další specialita: „Nakládaná ryba? O tom jsem slyšel, vlastně mě varovali, abych to nejedl,“ říká dobře oblečený muž.
Obrovským překvapením je bramborový knedlík. „To by mohl být kočičí mozek,“ odhaduje jeden muž. „Chutná to jako lepidlo na tapety,“ pokračuje druhý. A když na závěr naservírují ovčí hlavu, většina strávníků u stolu dlouho nevydrží. „Vypadáš smutně, ale jsi mrtvá.“ A když pokrm zapíjí aquavitem, shodnou se, že je silný a chutná jako pašovaná kořalka.
Pozor, až budete mít na návštěvě nějakého Američana. Než mu začnete servírovat české speciality jako třeba jitrnici nebo výpečky se špenátem a bramborovým knedlíkem, radši mu předem udělejte přednášku o tradiční české kuchyni.
