Jana Kirschner

Jana Kirschner | foto: Maňo Štrauch

Kirschner: Známí byli v Paříži blízko útoků, ostražití jsme i v Londýně

  • 4
Slovenská zpěvačka Jana Kirschner už roky žije v Londýně a tamní nervózní atmosféra po teroristických útocích v Paříži ji inspiruje ke skládání nových písní. „Jsem teď hodně emotivně naladěná. Napětí v ulicích Londýna je silné,“ přiznává v rozhovoru pro týdeník 5plus2.

„V kombinaci aktuálních událostí s tím, že už jsem matkou, cítím, že jsem v rozpoložení, ve kterém by mohla vzniknout velmi silná deska,“ říká držitelka mnoha slovenských slavíků.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Jana Kirschner patří k nejpopulárnějším zpěvačkám nejen v rodném Slovensku, ale i v Česku. Přesto svůj druhý domov našla ve Velké Británii, kde žije s manželem a dvěma dětmi.

Právě vychází nová deska, která je výběrem vašich největších hitů. Máte období, kdy bilancujete?
S tím nápadem přišlo jako první vydavatelství, a tak po letech, kdy už jsem v podstatě odešla do jiných vod ve své tvorbě, jsem se opět ocitla v budově Universalu. Vlastně to přišlo v pravý čas, protože jsem ukončila projekt Moruša a právě v těchto dnech tak nějak uvažuji, co dál. Tahle deska je sumář toho, co jsem dosud udělala. Tuším, že příští rok navíc uplyne dvacet let od začátku mé kariéry, takže na ohlédnutí je v jistém smyslu správná doba.

Jana Kirschner

■ Narodila se 29. 12. 1978 ve slovenském Martině.
■ Jako zpěvačka slaví úspěchy nejen na Slovensku, ale také v Česku a působí i ve Velké Británii, kde žije. Je několikanásobnou zlatou slavicí Slovenska.
■ Od roku 1996 vydala už celkem osm alb.
■ Účastnila se soutěže Miss Slovakia.
■ Nazpívala titulní skladbu k filmu Pokoj v duši, za kterou získala v roce 2009 ocenění Rádioslávik za nejhranější skladbu ve slovenských rádiích. Skladba byla oceněna též jako hit roku 2009 ve slovenské anketě Slávik.

Jak jste to myslela, že nyní uvažujete, co dál?
Už jsem si vyzkoušela, jaké je to být slavná v popových vodách, kde se mi velmi dlouho velmi dobře dařilo. Potom jsem toho ale začala mít plné zuby a začala dělat něco úplně jiného. A myslím, že i tam jsem ve své tvorbě dosáhla určitého vrcholu. Dostalo se mi uznání od fanoušků i od novinářů, a najednou přišla otázka: Co teď? Stále mě lákají zahraniční vody. Vzhledem k tomu, že žiju podstatně více v Londýně než na Slovensku a v Česku, tak se tam potkávám se zajímavými muzikanty a začínám uvažovat o tom, že bych se mohla pustit do nějakého projektu právě s lidmi možná více známými v Evropě. Stejně tak mě stále lákají vlastní písničky. V tuhle chvíli vím jedno – v květnu bych chtěla udělat nové album.

To ale zrovna nevypadá, jako byste jen uvažovala, co dál. Vlastně to zní jako celkem konkrétní plán.
Zatím jen uvažuju a ještě tak dva měsíce budu přemýšlet. Ale přiznávám, že moc prostoru při dvou dětech, koncertech a s mužem, který je na turné (Eddie Stevens je hudební producent irské zpěvačky Rosin Murphy, pozn. red.), nemám. Je vlastně záhada, že si stále ještě nějaký čas na psaní písniček umím najít. Je to ale úplně šílené, na každé nahrávce, kterou si v mezičasech nahraju do telefonu, je slyšet má starší dcera, která teď neustále něco vymýšlí. Nemám čas nastavovat si mikrofony, všechno mám jen v mobilu, protože absolutně není místo na prostoje a všechno se odehrává v absolutně zběsilém tempu. Nevím, jak dlouho to vydržím, ale zatím nám to s dobrou náladou a humorem jde. Navíc musím říct, že zatím mám dobré nápady, jen není tolik času je dotáhnout do konce.

Když říkáte, že o nápady není nouze,není pro vás právě mateřství inspirací?
Vždycky jsem si myslela, že mateřstvím moje kariéra skončí. Když jsem se podívala poprvé na svůj pozitivní těhotenský test, řekla jsem si, že to je konec (smích). Dnes si ale myslím, že je to právě naopak. Za posledních pět let jsem vydala tři má nejvýraznější alba. Možná je to i tím, co se aktuálně děje ve světě, ale cítím, že jsem zvláště teď hodně emotivně naladěná. Mám řadu přátel v Paříži, kteří tomu, co se tam odehrálo, byli velmi blízko. Pro všechny, a zvláště pro ty, kteří žijí ve velkých městech, je to nyní vypjaté období. Takže možná i v kombinaci s tím, že už jsem matkou, a tím, co se děje, cítím, že jsem v rozpoložení, ve kterém by mohla vzniknout velmi silná deska.

Zmínila jste tragické události v Paříži. Vy sama žijete v Londýně, v obrovském kosmopolitním městě. Promítl se už i do vašeho běžného života strach o bezpečnost? Nebo pozorujete, že se i nějakým způsobem změnila nálada v ulicích?
Nevím, jak je to v Praze, ale v Londýně je to velmi cítit. V ulicích je více policistů, je to znát v kavárnách, v metru, všude. Od momentu, kdy se to stalo, lidé začali být velmi opatrní a ostražití. Svým způsobem to není fér vůči muslimům, kterých žije v Londýně opravdu hodně, protože napětí vůči nim je silné. Každý den, když vedu dceru do školy, nad tím přemýšlím a říkám si, že bude v pořádku. Můj muž je momentálně na turné, minulý týden byl v Berlíně, tento týden měl být v Bruselu, ale shodou okolností koncert s předstihem zrušili. Takže to teď není ideální čas ani pro naši rodinu. Nikdo neví, co jak bude, ale každopádně si myslím, že jsou před námi velké změny. Budeme muset všichni něco změnit.

Ještě před dvěma lety, v době, kdy jste pendlovala mezi Londýnem, Prahou a Bratislavou, jste se v jednom z rozhovorů nechala slyšet, že Londýn zatím nepovažujete za svůj domov, protože vám v něm stále něco těžko popsatelného chybí. Platí to pořád?
Určitě se to do jisté míry změnilo, když Matilda letos ve čtyřech a půl letech začala chodit do školy, protože ten náš svobodný život získal určitý řád. Jinak je život v Londýně pestrý, žije tam mnoho národností a někdy to člověk může vnímat jako negativum, protože potkává stále všude mnoho a mnoho různých lidí a může to být únavné. Ale na druhé straně je právě tohle na tomto městě nejpřitažlivější. Nabízí spoustu možností, co se týká umění, škol, výchovy dětí... Mám ale občas takové své malé krize a potřebuju jít jen tak do lesa. Přitom si o sobě myslím, že jsem městský člověk, ale někdy jednoduše potřebuju tu naši chalupu. Myslím, že je to důležité i pro děti. Vidím to už na tom, že když jsme doma na Slovensku, tak jsou mnohem klidnější a spokojené.

Zpěvačka Jana Kirschner

Když už zmiňujete ten klid, za dveřmi už je pomalu to očekávané období, kdy všichni zvolní...
Myslíte v prosinci? (smích) My budeme v jednom kole, protože můj muž Eddie Stevens je právě na turné se zpěvačkou Rosin Murphy. V prosinci s ní pak bude dokončovat druhé album. Já mám v prosinci také ještě nějaké koncerty, takže to bude samá práce. Proto mám naplánovaný oddych na leden a únor. Potom bych se na jaře chtěla po několika letech vrátit do České republiky na koncertní turné se svými největšími hity.

Kde tedy vlastně strávíte Vánoce?
Ještě 22. prosince koncertuji na Slovensku a potom mám takový sen vydat se do nějaké zasněžené krajiny. Je dost možné, že nakonec zůstaneme na Slovensku. Doufám ale, že bude sněžit, protože minulý rok jsme byli v Londýně, kde byla sice trochu zima, ale svátky tam jsou takové jiné. Musím říct, že nejsem moc fanoušek britských Vánoc, ačkoli se mi líbí, že dárky dostávají až 25. prosince ráno. To je super dobrodružství, protože děti se celou noc nemůžou dočkat. Chystají pohárek cherry a kousek koláče k oknu a těší se, až ráno v punčoše, kterou si vyzdobily, najdou všechny ty maličkosti a dárky. Minulý rok byl pro nás čarovný, protože naše dcera měla první takové britské Vánoce, předtím byla ještě moc maličká. Ráno 25. prosince to byly dvě hodiny absolutního štěstí, ale mně přesto chyběl 24. prosinec. Chyběla mi ta naše kapustnica, ryba, všechno...

Hity s Hapkou i Nohavicou

Jana Kirschner se nebrání spolupráci s kolegy z branže a nejednou z toho vzešly velké hity. Píseň Bude mi lehká zem, kterou nazpívala s Petrem Hapkou, z ní definitivně udělala hvězdu i v Česku. Se svým krajanem Mekym Žbirkou si zase před lety střihla anglický duet Oh me, Oh my. Mimořádně populární se svého času v českém éteru stala píseň První noc v novém bytě, která vznikla ze spolupráce s Jarkem Nohavicou.

Před rokem zase okupovala první příčky hitparád milostná balada Co bylo dál z dílny české kapely Jelen. „Jana je pro mě osobně umělec s velkým U. S odvahou hledat v hudbě neustále něco nového nemá v česko-slovenské kotlině konkurenci,“ nechal se tehdy slyšet zpěvák kapely Jindra Jelen.

Jak tedy vypadal váš britský Štědrý den? Co jste dělali?
Nic. V Británii se ten den neděje nic. (smích) O páté hodině jsem pustila Franka Sinatru, uvařila polévku a kolem sedmé už byla Matilda unavená a chtěla si jít lehnout, protože se nemohla dočkat zítřka. A to byl konec. Pro mě je tedy ideální spojení slovenských i britských Vánoc. Letos to sice budou slovenské svátky, ale asi budu muset trošku kombinovat tradice a dcera dostane i punčochu. Myslím, že nejkrásnější je udržet v dětech to kouzlo, protože Vánoce jsou fakt nádherné. Doufám, že všichni je budou mít tento rok pokojné.

16. února 2015