Projekt silně připomíná Dovolenou v protektorátu. Také scény aranžuje, také sleduje hrdiny jen v útržcích, také přehání jejich dobrovolné nepohodlí a také se tváří, že vzdělává, vychovává a informuje o stavu společnosti.
Už sám název je značně přehnaný, naši „mladí a zhýčkaní“, jak jim říkají tvůrci, většinou studují i pracují, i když ne právě rukama. K Paris Hilton mají jejich výdaje daleko a rovněž ve výstřednosti ještě dost zaostávají za zahraničním televizním formátem Zlatá mládež, který sleduje divoké večírky.
Navíc fakt, že se z nich na pár dní stanou řezníci na jatkách, obyvatelé Chanova, aktéři armádního kurzu přežití, rolníci v Banátu a ošetřovatelé důchodců, je spíše happening; ostatně i z vesnické hospody je vozí autem. Kdyby tu strávili rok, bez kamer a odkázaní jen na výdělek, dalo by se mluvit o reálné zkušenosti; ale proč by to dělali, umějí-li jiné věci?
Soudě podle prvních dvou dílů, kde pětice na jatkách objeví zápach a v Chanově krysy, pracuje cyklus se stereotypy. Co hůř, sám je podporuje, ještě prohlubuje propast mezi vetřelci z velkoměsta, kteří postrádají „solárko a fitko“, a lidmi s výdělky „nula nula prd“ čili minimální mzdou.
Tím spíše, že do projektů žánru docu reality nechodí běžný vzorek populace, nýbrž jedinci se sklonem k exhibici, kterou ještě přehánějí. Místo aby frajeřili, buď se hihňají, nebo se tváří ztrápeně: „Odporný, hnusný!“ Jsou na exkurzi, ale předstírají, že „prožívají“ - podobně jako aktéři Dovolené v protektorátu, když museli štípat dříví či vítat „gestapo“.
Pět hrdinů pěti dílůRenato Salerno Nicoleta Vojkůvková Michal Staněk Cao Hoang Yen Jiří Kocman |
Nejzralejší z pětice, Jiří Kocman, shrnul už v druhém dílu, co si může z projektu odnést - poznání, že nelze generalizovat. A podstatu hry skvěle vystihla dočasná romská hostitelka aktérů slovy: „Na kameru to vypadá pěkně, ale oni si pak zalezou a my už je nevidíme.“ No právě, my diváci také ne.
Obdobné zahraniční pořady konfrontovaly západní mládež s tím, za jakých podmínek žijí třeba v Asii. To může zaskočit, ale těžko se věří úžasu českých vysokoškoláků nad nižšími platy v regionech či nad tím, že někdo vstává v pět ráno.
Vlastně jediným objevem mravoličné osvěty Zlaté mládeže tak zůstává, jakkoli je stylizovaný, slovník generace. Od kolovrátku „jako, jakože“ přes věčné „to nedám“ až po výraz „hnědák, co chodí na kov“. Překlad: Rom sbírající šrot.
