Safer byl v pátek v práci v baru Casa Nostra, kde za kasou zadával objednávky. „Byl jsem zrovna u kasy. Pak jsme uslyšeli exploze – opravdu hlasité rány. Všichni křičeli, začaly na nás padat skleničky. Bylo to hrozné. Uviděl jsem dvě ženy venku na terase. Trefili je. Jednu do zápěstí a jednu do ramena. Hodně krvácely,“ popisuje dramatické chvilky Safer.
Po ulici stále pobíhali útočníci a bezhlavě pálili do lidí. Navzdory tomu se Safer rozhodl, že ženám musí pomoct. Počkal na chvíli, kdy atentátníci dobíjeli zbraně a když střelba na malou chvíli utichla, vyběhl ven ke zraněným ženám.
„Pomohl jsem jim a utíkali jsme do sklepa. Posadil jsem se s nimi a pokusil se zastavit krvácení. Jak jsme tam tak seděli, slyšeli jsme, že nahoře na ulici se dál ozývá střelba. Bylo to děsivé,“ vzpomíná. Když se odvážili vyjít ven, naskytl se jim děsivý pohled. „Vyšli jsme ven a uviděli jsme na ulici těla. Spousta lidí byla zraněná,“ popisuje Safer.
Muslimové mají strach
Na místo masakru dorazil krátce po utichnutí střelby také 54letý Jean-Paul Lugon, který žije nedaleko baru Casa Nostra. „Střelba trvala snad věky. Minimálně dvě nebo tři minuty nepřerušované palby. Dokážete si to představit?,“ popsal reportérům BBC. „Cítil jsem strašný vztek. Byli to civilisté,“ dodává. On sám smrti zřejmě unikl jen náhodou. V ulici, kde se střílelo, se měl v době útoku sejít s kamarády, z plánu však nakonec sešlo.
V 18. pařížské čtvrti, která je jedním z hlavních domovů pařížských muslimů, vzbudily útoky zděšení a vztek. „Nejsme jako oni,“ tvrdí 44letý Džamal. „Nemáme s nimi nic společného, jsme tím znechuceni,“ prohlásil na adresu atentátníků. Zároveň se bojí, jaký dopad budou mít útoky na místní muslimskou komunitu. „Francouzi nás nepřijali,“ myslí si.
Otázka problematického soužití s početnou muslimskou komunitou ve Francii se naposled rozhořela po lednových útocích na redakci Charlie Hebdo (více o nich zde). Tehdy se lidé začali ptát, jak je možné, že mladí atentátníci vyrostli ve Francii a proč se radikalizovali. Během několika týdnů však debata utichla.
Symbolické hrdinství
Muslimové se snažili dokázat, že s atentátníky neměli názorově nic společného. Odvolávali se například na příběh muslimského mladíka Lassana Bathily, imigranta z Mali, který ukryl skupinku nakupujících při útocích na košer obchod, který následoval krátce po masakru v Charlie Hebdo (více o Bathilym zde).
Příběh Safera je ve své podstatě totožný. Safer je také muslim, původem z Alžírska. Také tváří v tvář islamistickým radikálům zachránil život druhým. „Tohle nemá nic společného s náboženstvím. Opravdoví muslimové nejsou vedeni k zabíjení. To dělají jen zločinci,“ myslí si.
Určitou symbolikou hrdinského činu Safera je také to, že pochází z Alžírska, bývalé francouzské kolonie, která v letech 1954 až 1962 s Francií svedla krvavou válkou za nezávislost.
Z Alžírska pocházeli také rodiče bratrů Kouachiových, kteří v lednu vystříleli redakci Charlie Hebdo. Řada analytiků po jejich útocích upozorňovala, že kořenem teroru je i špatná integrace muslimských imigrantů do francouzské společnosti. Francouzské úřady pro ně totiž stavěly rozsáhlá sídliště, která se postupem času změnila v ghetta a nezaměstnaná arabská mládež se v nich snadno dala na cestu zločinu nebo podlehla volání radikálních duchovních.
Podívejte se, jak svědek natočil střelbu v Bataclanu:
