Hongkong je domovem asi sedmi milionů lidí. Neony prozářená metropole je pro mnohé symbolem bohatství a úspěchu. Jen málokteré město na světě však vykazuje takové rozdíly mezi nejvyšší společenskou vrstvou a lidmi, kteří žijí pod úrovní chudoby, často na ulici.
Někteří každou noc přespávají pod mosty či v opuštěných domech. Stále častěji však hongkongští lidé bez domova hledají dočasné útočiště v místních nonstop provozovnách McDonaldu. Lidem, kteří zde pravidelně ulehají ke spánku, se začalo přezdívat McSpáči či McUprchlíci. Vedení řetězce rychlého občerstvení je tiše toleruje, pokud nekazí stravovací zážitek ostatním hostům, píše agentura Reuters.
Neoficiálním vůdcem McSpáčů je 54letý bývalý policista Ah Čan. Na rozdíl od svých kamarádů vlastní malý byt, většinu večerů však tráví na sedačkách v McDonaldu. „Je to pro mě známé místo, kde potkávám známé tváře. Všechno to jsou tuláci. Někteří se tady zastaví na chvíli, jiní zůstávají déle. Většina z nich nemá domov, nemají kam jít,“ vysvětluje Čan.
Jeho pád do chudoby byl dlouhý. Po vystudování univerzity začal pracovat u policie, v roce 1996 se však rozhodl, že rozjede vlastní firmu v Číně. Během následujících sedmi let do ní vložil veškeré úspory i půjčené peníze od příbuzných. V roce 2003 však jeho čínští obchodní partneři utekli i s penězi. Do Hongkongu se vrátil o tři roky později jako zlomený muž na okraji společnosti.
S příbuznými se téměř nevídá. „Nemůžu se jim ani podívat do tváře. Věřili mi a já je zklamal,“ smutní. Snaží se uživit, jak jen to jde. Často využívá potravinové programy, oblečení si pak obstarává prostřednictvím charitativních organizací.
Mrtvice a cesta na dno
Mnozí lidé skončili na ulici kvůli těžké nemoci. David Ho, 66letý bývalý člen ochranky, si ještě nedávno vydělával slušné peníze, v přepočtu přes 33 tisíc korun. Mrtvice mu však znemožnila dále pracovat. Každý den musí brát hromadu léků a přežívá na sociálních dávkách, které však na život v extrémně nákladném Hongkongu stačí jen na nákup základního jídla. „Musíte si myslet, že jsem strašně líný. Já ale nejsem, chtěl bych pracovat. V mém věku už mě však nikdo nezaměstná. Proto si beru peníze od vlády,“ vysvětluje reportérům BBC.
Vlastní byt v Hongkongu si dovolit nemůže a nájmy daleko převyšují skromné sociální dávky. Město sociálně slabým poskytuje dočasné ubytování, to je však dlouhodobě přeplněné a mnozí na jeho přidělení čekají roky. Ho si proto pronajal jednopokojový byt v čínském Šen-čenu, kde jsou náklady na život výrazně nižší. V cizím prostředí mu však chybějí přátelé z Hongkongu. Jednou za týden tak za nimi jezdí a zůstává na několik dní v jednom z tamních McDonaldů.
Jak neoddělitelnou součástí oblíbeného fastfood řetězce se McSpáči stali, dokládá smutný případ hongkongské ženy bez domova, která v říjnu zemřela přímo v jedné z poboček McDonaldu. Uprostřed noci se sesunula na stůl a nehýbala se. Lidé si zřejmě mysleli, že spí. Až nad ránem si první hosté všimli, že je mrtvá.
