Psal se rok 1991 a Robert Schneider si s bratrem otevřel prodejnu s masem a uzeninami v Plzni. Navázali tak na rodinnou tradici. Jejich pradědeček Alois měl řeznictví už na konci 19. století.
Začínal jste od nuly. Jeden obchod a malá provozovna.
Ačkoliv jsme oba s bratrem vystudovali v Plzni ekonomickou školu, stejně nás to k řezničině táhlo. Řeznickým mistrem byl už můj praděda, pak děda i táta. Po revoluci jsem odešel do Německa a tam jsem přes rok pracoval v uzenářství. A když jsem se vrátil, pustili jsme se do podnikání.
Otevřeli jsme prodejnu s vlastní výrobou uzenin pod značkou Schneider. Bratr měl na starosti prodejnu, já výrobu, tehdy jen na pár metrech čtverečních ve sklepě. V 90. letech se snadno začínalo. Hlad byl po všem. Vsadil jsem na výrobky podobné těm německým. Poměrně rychle jsme se rozšiřovali. Vlastně jsme dva roky měli v obchodě neustále frontu zákazníků.
Přibývalo obchodů, výroba se rozšiřovala.
Výrobu jsme několikrát stěhovali do větších prostor, obchody otevírali po celých západních Čechách. V roce 1998 jsme převzali bývalé Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo, které patřilo k velkým masokombinátům v bývalém Československu. Dál jsme rostli. Velký zlom nastal, když jsem někdy na konci devadesátých let uzavřel smlouvu s jedním obchodním řetězcem. Nejenže jsme jim dodávali vlastní výrobky, ale zároveň jsme při jejich obchodech otevírali ty naše. V roce 2003 jsme měli zhruba 50 prodejen a výroba činila přes miliardu obratu.
Robert Schneider
|
Pak ale přišel životní zvrat.
Bratr tragicky zahynul při autonehodě a já zůstal sám. Musel jsem udělat rozhodnutí, jakým směrem půjde podnik dál. Zda to nechám jako rodinnou firmu, a to jak velikostí, expanzí a řízením, nebo zda půjdu systémem velkého podniku s manažerským řízením a s tím souvisejících věcí.
Jak jste se rozhodl?
Vybral jsem si druhý způsob a zahájil masivní expanzi zejména ve výrobě. V roce 2008 byl masokombinát Schneider největším závodem na výrobu uzenin v České republice.
Podnik jste tedy z velké části svěřil do rukou manažerů. Jak jste si je vybíral?
Nesháněl jsem nové. Vychoval jsem si je. Když jsme začínali, vsadili jsme na stejně staré zaměstnance, jako jsme byli my. Ti tehdy starší nám totiž nedůvěřovali, nechtěli pracovat pod mladýma klukama. Považovali nás za outsidery. Takže po těch třinácti, čtrnácti letech už jsem měl tým zkušených lidí, kteří mohli převzít vedoucí pozice.
O váš masokombinát se začala zajímat konkurence a objevily se první nabídky na odkoupení.
Ano. Podnik se stal zajímavým a mně došlo, že když dojdete nahoru, máte dvě možnosti. Buď se tam udržet, nebo skončit. A musíte počítat s tím, že udržet se je těžší než vystoupat. Zvážil jsem všechna pro a proti a rozhodl se podnik prodat. Stalo se to ale až v roce 2012, několikrát jsem totiž od prodeje ustoupil.
Ale stejně jste neprodal podnik celý.
Nechal jsem si specializovanou síť prodejen masa, uzenin a lahůdek pod obchodním názvem Zeman. A pak také jatka. No a vzhledem k tomu, že k tomu mám nějaký vztah, tak jsem to zase začal postupně rozšiřovat, i když jsem původně chtěl z oboru odejít. Dnes mám nový výrobní závod na uzeniny v Zábřehu na Moravě.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Přebrali jsme také Příbramskou uzeninu, která byla v konkurzu, a tam velmi intenzivně rekonstruujeme a provozujeme porážku, bourárnu, výrobu polotovarů, tepelně neopracovaných masných výrobků, tedy salámy a klobásy jako je uherský salám nebo čabajka. Máme řadu vlastních produktů, které si celkem rychle našly svoje zákazníky.
Nyní mám 120 prodejen a obrat celé společnosti, která v současnosti zaměstnává zhruba 1 700 lidí, přesáhne v příštím roce dvě miliardy korun. Největší už jsem byl, teď bych chtěl být nejlepší.
Když jste začínali s výrobou, inspirovali jste se někdy recepty, které máte po pradědečkovi?
Ne, nešlo to, protože dnes nemáte takové suroviny, jaké měli před více než sto lety.
Proč myslíte, že jste tak úspěšný?
Vždycky jsem se řídil heslem: náš zákazník, náš pán. Chce-li to zákazník, tak mu to nabídneme. Obchodník se musí řídit tím, co chtějí lidi. Hodně jsem také cestoval a díval se, jak to dělají jinde a inspiroval jsem se.
Maso a uzeniny nejsou vaším jediným projektem. Máte řadu dalších aktivit. Chováte dobytek, vlastníte několik společností s nemovitostmi a dokonce i točíte filmy.
To, že jsem také trochu zemědělec, opět vychází z původní profese. Na Šumavě vlastním statek, na kterém chovám zhruba dva tisíce kusů hovězího dobytka, chovaného na maso. A to pak končí u nás v prodejnách.
Může se hoditBuďte úspěšní. Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte z aktuálních volných míst. |
Ale nemovitosti jsou mimo obor.
Už v době, kdy jsem se prioritně zabýval uzeninami, jsem bral nemovitostní portfolio jako dobrou část k uložení investic. V Plzni jsem vytvořil investiční fond s byty na pronájem, peníze jsem vložil i do nemovitostí v Praze. Proto bylo logické, že investice z prodeje masokombinátu Schneider nasměruji také tímto směrem.
Takže investice. Ale nejde jen o pronájmy, že?
Koupil jsem soubor nemovitostí v Praze na Budějovické se zaměřením na administrativu, ale zejména zdravotnictví. A ty rozšiřuji a rekonstruuji. Snažím se do určitých lokací spojit více oborů, které k sobě mají blízko. Chtěl bych vytvořit vyšší komfort pro pacienta a zároveň i pro ostatní nájemce. Na Budějovické má občan v podstatě na jednom místě vše - radnici, lékařské ordinace, přes ulici obchodní centrum, restaurace, banky a kvalitní dopravní dostupnost.
Aldabra: Byl jednou jeden ostrovO novém přírodovědném filmu, jehož producentem a investorem je Robert Schneider, čtěte zde: Jedinečný ostrov, kam je vstup zakázán. Češi se do tohoto ráje dostali   |
Co bude z Branického pivovaru, který jste také koupil?
To je krásný kus Prahy s určitou historií, je to areál na ploše několika hektarů a stejně tak i nájemní plochy. Chtěl bych z něj postupně vytvořit něco, co k němu patří a zachová jeho původní ráz. Budou tam obchody, provozovny, zábavné prvky. A možná se tam bude jednou zase vařit pivo.
A ještě je tu ten film. Přírodovědný, o korálovém atolu Aldabra v Indickém oceánu. Vy jste jeho producentem a investorem.
Už od malička mám rád vodu. A jak mohu, vyrážím na loď. Miluji plavby po moři, a tenhle můj koníček mě dovedl až k tomu, že jsem se rozhodl sponzorovat natáčení filmu o unikátním atolu, který je zapsán na seznam UNESCO a na který nikdo nesmí. Jediný, kdo mohl před námi na tomto ostrově natáčet, byl Jacques-Yves Cousteau v 50. letech. A teď my. Film se odehrává pod vodou, je ve 3D a 19. listopadu bude mít premiéru. Doufám, že bude mít u diváků úspěch.
Jste investor. Věříte, že se vám vložené desítky milionů vrátí?
Tímto filmem jsem si spíše splnil takový sen. Ale samozřejmě, pokud by se mi vrátilo alespoň to, co jsem do toho vložil, bylo by to fajn. Vedeme nyní jednání se společností Walt Disney Pictures. Když si ho koupí Američané, půjde i do Číny a Indie, a to jsou z finančního pohledu velmi zajímavé trhy. Zatím ale nejsou jednání ukončena. Film nyní uvedeme alespoň v Čechách a na Slovensku a dál se uvidí.
6. října 2015 |
