Je krásné počasí a okolní vrcholy se šplhají nezřídka vysoko přes 3500 metrů. Ačkoli jste na konci světa, čeká vás tu výborné jídlo a ještě lepší espresso, velmi slušný servis a všude milá obsluha. Prakticky jediný jihotyrolský ledovec (Stelvio je typickým letním lyžařským místem, Sulden má už jen malé zbytky ledovce) poskytuje jakýsi mix německé preciznosti s italským šarmem.
A to nejdůležitější - lyžování? Jak už bylo řečeno, Schnalstal není velký. Za ideálních podmínek nabízí až 35 km sjezdovek, což by už docela šlo, ale značná část jich vede mimo ledovec. A o uplynulém víkendu bylo k ideálu daleko. Kvůli horší sněhové situaci a velkému náporu závodních týmů, které zabraly značnou část areálu, byly k dispozici vlastně jen tři svahy, respektive někdy jen jejich části. Na dvoudenní podzimní rozlyžování to však bohatě stačilo.
Navíc, když jsou všude okolo závodníci, má to i jednu výhodu. Člověka to nutí koukat kolem sebe a zkoumat, jak to ti borci dělají. Jak trénují, jak pilují carvingové oblouky, čím si pomáhají. Pro toho, kdo se umí dobře dívat, je to opravdu skvělá škola.
Ještě víc se snížit, ještě víc „to nechat viset v kyčlích“, zkusit větší náklon. Nedělat zbytečné pohyby a jet jak po kolejích ...
Hezké carvingové terény i sjezdovka pro experty
Ledovcové svahy nabízejí vesměs krásné carvingové terény, tak akorát prudké pro tu nejlepší výuku sportovní jízdy. Jen pozor na sjezdovku Leo Gurschler (S2), která je sice dlouhá jen 550 metrů, zato má 200 metrů převýšení a v některých místech až 60% sklon. Tohle místo, pokud není zavřeno pro trénink profíků, je vyhrazeno jen pro experty.
Schnalstalský ledovec má ještě další přednost. Kabinové „jumbo“ vyveze lyžaře z osady Kurzras za pouhých šest minut až na nejvyšší bod Grawand do výšky 3212 metrů. Odtud už se jezdí jen dolů. Z mnoha míst jsou přitom úžasné výhledy na okolní třítisícovky. Weisskugel či italsky Palla Bianca 3739 metrů, Wildspitze (druhá nejvyšší hora Rakouska) dokonce 3770 metrů, Hintere Schwarze 3624 m, Similaun 3603 m, Weisseespitze 3526 m...
Místo, kde našli Ötziho
Kousek odtud, z Grawandu asi 1500 metrů vzdušnou čarou na západ těsně od rakouské hranice, ve výšce kolem 3200 metrů, objevili v roce 1991 dva němečtí turisté i slavného Ötziho, ledového pravěkého muže z doby 3300 let před naším letopočtem. S průvodcem si tam můžete i v zimě zajít na úžasný výlet na skialpech.
Jak se tam dostat a kolik to stojí
|
A kde to vůbec je? Schnalstal je jednou nejzazších severozápadních výsep Jižního Tyrolska. Nejbližším větším městem je lázeňské Merano, které příjemně překvapí subtropickým klimatem včetně vzrostlých palem. Leží asi 40 km na východ, autem je to méně než hodinku. Jen o kousek dál je hlavní město Jižního Tyrolska Bolzano.
Vzdušnou čarou od schnalstalského ledovce se relativně velmi blízko nachází rakouský ledovec Kaunertal nebo další rakouské lyžařské středisko Vent. Ale zapomeňte na případnou návštěvu. Do Kaunertalu by to bylo autem přes hory a doly víc než dvě hodiny jízdy, do Ventu dokonce 3,5 hodiny. Kdo to chce zkusit ještě někde jinde, má nejbližší dobrou příležitost ve zmíněném Meranu.
Pro ubytování lze maximálně doporučit 15 minut jízdy vzdálenou kouzelnou osadu Karthaus, kde býval po 450 let kartouzský klášter. Místo na skalní výspě obklopené prudkými modřínovými svahy má neopakovatelný genius loci a návštěvník dostane i veškerý potřebný servis. Pěkným suvenýrem odtud je vyhlazená borovicová koule ze zdejší truhlářské dílny, kterou tu místní zakrývají karafy s čerstvou vodou. Voda díky tomu prý vydrží déle čerstvá.
Návštěvník by neměl zapomenout ochutnat místní kuchyni, která je báječným mixem italské a horalské alpské stravy. Velmi oblíbené jsou například nadýchané knedlíky jen z vajec a chleba na sto různých způsobů. Doporučujeme například delikatesní knedlík s lanýži, jenž podávají v hotýlku Goldene Rose. K tomu pak výborná bílá i červená vína, buď z vinic nedalekého Meranu či Bolzana.
MAPKA: Schnalstal
