Do přístavního města na břehu Lamanšského průlivu se sjelo už 665 francouzských policistů, dalších pět stovek strážců zákona je na cestě. Dálniční přivaděč ke calaiskému přístavu, kde migranti na jaře ve velkém zastavovali kamiony a pokoušeli se v nich ukrýt, teď od stanového městečka přezdívaného „Džungle“ dělí těžko překonatelný plot.
Bezpečnostní opatření se zpřísnila i v okolí terminálu, odkud do jižní Anglie vyjíždějí vlaky. Když uprchlický tábor v Calais na jaře navštívil reportér iDNES.cz, potkával vesměs běžence, kteří na severu Francie trávili teprve druhý či třetí týden. Do návěsu kamionu zkoušeli naskočit několikrát denně, některým z nich se do Velké Británie podařilo přejet krátce po jeho návštěvě.
Pro teplé obědy si tehdy do jídelny, kterou v Calais provozují neziskové organizace, chodily zhruba tři tisíce lidí. Minulý týden však francouzský ministr vnitra Bernard Cazeneuve podle BBC oznámil, že migrantů je ve městě už dvakrát víc.
Díky plotům, kamerám a policejním psovodům se až na výjimky daří migranty na severu Francie udržet. Každý týden k nim však přibude 300 nových lidí, upozorňuje katolický kněz Dominic Howarth, který do Calais vozí humanitární pomoc od britských farníků.
Pokud migrační vlna nezpomalí, v lednu bude podle něj Džungle hostit 10 tisíc běženců. Houstnoucím táborem se šíří svrab a vši, objevilo se už také podezření na choleru.
Děti už se nevejdou do ubytovny, spí v promrzlých stanech
Koncem října se do Calais vypravil reportér agentury Reuters a pohled, který se mu naskytl, se od jarní návštěvy českého novináře značně liší. „Žádné děti tady nejsou,“ odpovídali v červnu běženci na otázku, proč reportér na tak velké ploše vidí jen samé mladé muže.
Ženy a děti tehdy bydlely pod pevnou střechou v oploceném areálu, který pojme zhruba 200 lidí. Francouzská vláda slibuje, že do konce roku kapacitu zdvojnásobí.
„Žádná žena ani dítě nezůstane v tomto městě bez přístřeší,“ prohlašuje rezolutně Bernard Cazeneuve.
Podzimní fotografie však chlapce i dívky z Blízkého východu zachycují přímo v srdci stanového tábora. Mezi všudypřítomnými odpadky a lidskými exkrementy se povalují dětská kola a autíčka, která Francouzi běžencům věnovali.
Táborem se rozléhá kašlání, úřady slibují vyhřívané stany
S blížící se zimou je život běženců v Calais čím dál krušnější. „Spousta lidí tady nastydla. Nosíme spoustu vrstev oblečení. A založili jsme si ohniště, tak pálíme dřevo i plasty. To ovšem zdraví neprospívá,“ vylíčil agentuře Reuters sedmadvacetiletý nevidomý Iráčan jménem Kazhen.
Další běženci se zahřívají třeba pohybem - v Calais se před časem objevila upravená kola, kde migranti šlapou na místě a přes dynamo si dobíjejí mobilní telefony. To se však netýká roční dívenky Elíji, která v době návštěvy reportérů spala ve stanu pod hromadou dek a spacích pytlů.
Její rodina tráví v Calais už čtvrtý měsíc a pokusy o překonání Lamanšského průlivu se už nevysiluje. Jediný, kdo to stále každý den zkouší, je sedmnáctiletý Brva. Věří, že pokud se mu podaří do Anglie dostat, jeho rodiče, sestra, její manžel i malá Elíja budou moci pohodlně přiletět za ním.
V nejbližší době by se rodina z iráckého Kirkúku mohla dočkat alespoň vyhřívaného stanu, jejichž dodání nedávno slíbily úřady v Calais. Kdo je zručnější a dostane se k materiálu, staví si na zimu teplejší chýše. Dřevo jim dodal například britský umělec Banksy, který do Calais před časem přivezl pozůstatky svého „parku hrůzy“ jménem Dismaland (více se dočtete zde).
Calais v červnu (vlevo) a říjnu 2015. Zatímco někteří Afričané si už na jaře budovali bytelnější přístřešky a počítali s delším pobytem v Džungli, běženci z Blízkého východu věřili, že se rychle dostanou do Anglie. Stačil jim tedy stan. S blížící se zimou už chatrče vznikají i pod jejich rukama, ve stanech začala být zima.
Do prvních bytelnějších staveb reportéra iDNES.cz už na jaře zvali místní Súdánci, kteří byli s novým domovem spokojení a místo pokusů o přejetí do Velké Británie se rozhodli, že se v Calais zabydlí. „Proč bych jezdil do Anglie, když tady už mám dům,“ ptal se v červnu jeden z nich. Teď už dřevěné boudy staví i běženci z Blízkého východu, kteří Calais donedávna považovali jen za krátkodobou přestupní stanici, odkud se chtěli za několik dní dostat pryč.
S počtem obyvatel rostou i spory, migranti se nesnesou
„Pacienti jsou prochladlí a potřeba lékařské pomoci poroste. Může tu propuknout zápal plic. Snažíme se zlepšit hygienické podmínky, sbíráme odpadky, ale bude to potřeba stále víc,“ řekla agentuře Reuters lékařka Claudine André, která v Calais vede stanoviště Lékařů bez hranic. V „Džungli“ podle ní navíc stále vyrůstají nové stany.
Kromě problémů s hygienou a zdravotních rizik navíc s rostoucím počtem obyvatel „Džungle“ přibývá i ostrých sporů mezi migranty, kteří se tam od samého počátku sdružují ve skupinkách podle země, odkud pocházejí.
„Súdán tu bojuje proti Afghánistánu. Důvody jsou různé, často drobnosti, protože nerozumíme, co říkají, a oni zase nevědí, co říkáme my,“ popsal agentuře Reuters sedmadvacetiletý Súdánec Muhammad, který v táboře bydlí už čtyři měsíce.
Súdánci tvoří nejpočetnější skupinu obyvatel tábora. Afghánci se na druhou stranu výrazně angažují v tamním veřejném životě. Mezi stany a chatrčemi zakládají improvizované obchůdky nebo bary. Přibývá také náboženských staveb - v „Džungli“ už stojí pět mešit a tři kostely.
Reportéři agentury Reuters si všimli třeba rozestavěné dřevěné mešity, která by měla brzy nahradit jednu nedostačující z trámů a plátna. Ani stavitelé původního svatostánku nepočítali s tím, že bude v Calais potřeba až do zimy.
Podívejte se, jak tábor v Calais vypadal letos v létě: