Na akci, která ho kdysi vynesla mezi freestylovou elitu. A která je pořád v tuzemsku č. 1. „Gladiator Games v O2 Areně jsou českým freestylovým vrcholem. Je to prestižní akce a i kluci ze světa se sem každý rok těší,“ vypráví Pilát.
Mám pocit, že Gladiator Games mohou i za to, že čeští freestylisté patří ke světové špičce. Je to tak?
Na 100 procent! Marek Rejman, hlavní pořadatel, byl s Petrem Kuchařem tím, kdo do Česka freestyle motokros přinesl. A vzhledem k tomu, že jsem byl s Petrem odmalička kamarád, tak když jsem freestyle v aréně uviděl, nakoplo mě to zkusit taky. Vidíte, jak to dopadlo. Skáču dodnes. Takže Gladiátoři mají obrovský podíl na tom, kde český freestyle je. A on vážně není špatný.
Také jste na této akci před 10 lety jako čtrnáctiletý kluk skočil salto vzad. Ještě jste pořád tím nejmladším, kdo to dokázal?
Nějaký Australan to skočil už ve dvanácti. Ale ten můj skok, to je okamžik, na který nikdy nezapomenu. Jen si na něj vzpomenu, mám husí kůži. Nebylo to tak, že jsem ho musel tenkrát skočit. Já se ho naučil necelý měsíc před akcí. A když jsem salto poprvé ustál, řekl jsem si: Hej, já ho dám i na Gladiátorech. A podařilo se. Úžasné!
Přímý přenosGladiator Games 2015 uvidíte v přímém videopřenosu iDNES.cz |
Před dvěma lety jste pro změnu skákal v autě.
Jako spolujezdec. A bál jsem se víc než tehdy při tom saltě. Na motorce to mám pod kontrolou. Držím ji v ruce, za vše zodpovídám sám. Ale Marek Rejman to za volantem auta zvládl dobře.
Vraťme se k březnovému pádu. Zdá se to jako happy end, že jste se nakonec rychle uzdravil a ještě se stal evropským šampionem, že?
Přitom první zprávy v nemocnici nezněly úplně dobře. Jenže já se až nechápavě rychle uzdravil a vrátil zpátky na motorku. Najednou jsem stál na stupních vítězů, oni mě vyhlásili, že jsem mistr Evropy. Měl jsem skoro slzy v očích. Ač to zprvu byly smutné momenty, tak ale i ony dělají ten můj freestylový život strašně zajímavý.
Limituje vás ještě nějak zranění po pádu?
Stalo se to při tréninku a já vím, že se to stalo kvůli mé špatné koncentraci. Dvě minuty předtím jsem poprvé dal skok, který jsem si sám vymyslel. Asi už jsem byl hlavou někde na závodech, na stupních vítězů a řekl si, že si zkusím pět jiných skoků, pak se zabalím a vyrazím na závody do Polska. Furt jsem si opakoval, že je to paráda, že mám nový trik. No a při druhém skoku jsem spadl, ačkoliv to byla věc, kterou dělám deset let. Hned byl malér na světě. Byl jsem přemotivovaný, nekoncentroval jsem se. Dostal jsem velkou školu, že i jednoduchý skok mi může udělat velké zranění.
Rodiče vás nepřemlouvali, abyste skončil?
Naštěstí ne, ale kdybych řekl, že končím, že už freestyle nebudu dělat, potěšil bych je. Jde o extrémní sport a občas, když se něco nepovede, tak z toho může být velká potíž. Ale rodiče ví, že ten sport mám hodně rád. Že se na něj jen tak nevykašlu.
Letos na Gladiator Games chystáte nějaké překvapení?
Ano. Mám freestylovou akademii, ve které se mi zrodili tři mlaďoši. Je jim 12 až 14, dali jsme sice zatím jen pár tréninků, ale v každém se naučí jeden nebo dva triky. Nechápu to, ale mám z toho obrovskou radost. V O2 Areně zažijí obrovskou premiéru. A bude to skok i pro český freestyle. Je nás sice dost, ale už dlouho se neobjevují nové tváře.
Budete jako nervózní?
Děsně! Už při tréninku kolikrát vidím nějaký skok černě, jenže kluci se smějí od ucha k uchu. A já jen křičím: Panebože!
