Dlouholetý náhradník Petra Čecha dostal šanci, když už byla kvalifikace rozhodnutá. V Praze proti Turecku (0:2) to byl zvláštní zápas. Dlouho bez šancí, bez střel na bránu.
„Měl jsem jen pár rozehrávek, šel na mě střílený centr,“ popisoval Vaclík.
Jinak nic. Jenže po hodině hry čelil penaltě. „Zvolil jsem špatnou stranu.“
V 79. minutě proti němu stál Calhanoglu, pověstný svou tvrdou ranou. „Snažil jsem se do poslední chvíle zůstat stát, ale narval to silou, prostřelil mě.“
Dvě střely, dva góly. Pro brankáře vizitka, kterou se chlubit nelze. „Určitě to příjemné není.“
V závěru skvělým zákrokem zabránil debaklu. „Sice ten zákrok nic neřešil, ale zase to úplně jedno nebylo. Tři nula, to by vypadalo mnohem hůř. Měl jsem při tom štěstí, které mi chybělo při druhém gólu,“ líčil.
„I tak to pro mě vyzní blbě. Dostal jsem dva góly ze tří střel. I když z penalty a pak byl hráč na sedmi metrech sám a zakončil dobře. Penalta zápas rozhodla, do té doby se hrálo mezi vápny. Přišlo mi, že Turci hrají na bod, že jim to stačí.“
Pro Vaclíka to byl v národním mužstvu čtvrtý zápas. Nulu vychytal při debutu před třemi lety proti Slovensku (3:0), pak byl u remízy 2:2 ve Finsku a u březnové porážky na Slovensku (0:1). Sobotní duel s Tureckem byl pro něj první soutěžní.
„Můj první kvalifikační zápas, navíc doma, ale vzpomínky nebudu mít nejlepší,“ přemítal.
„Ani jsem nebyl nervózní, spíš jsem se těšil. Chtěl jsem podat co nejlepší výkon, bohužel, prohráli jsme. Jsme všichni zklamaní. Budeme se snažit to v úterý v Holandsku napravit.“
U toho Vaclík už na hřišti nebude, kvalifikační derniéru podle předchozí domluvy odchytá jednička Petr Čech.
