Lesní vrah byla přezdívka, kterou Kalivodovi dali sami policisté. Je také to první, co se vyšetřovateli případu Michalovi Mazánkovi vybaví, když se řekne Viktor Kalivoda.
Oba muži se setkali před deseti lety. Ráno 20. října 2005 na Kalivodu čekali policisté u domu ve Slaném, kde bydlel. „Vyšel z domu, nesl velkou sportovní tašku a v tu chvíli byl zadržen. Vůbec se nepostavil na odpor. Už v autě říkal: ‚Ano, jsem to já, kdo střílel, v obou případech’,“ vzpomíná Mazánek. V tašce navíc byla zbraň a náboje.
Dvěma případy má na mysli vraždu staršího manželského páru v lese u Brna ze 13. října 2005 a zastřelení dalšího muže o tři dny později na Kladensku. Právě kvůli druhému činu se případ dostal ke středočeským kriminalistům a k Mazánkovi.
To, že spolu obě vraždy souvisí, zjistili vyšetřovatelé záhy. Oba případy spojoval les, oběti zabité jakoby bez motivu a nábojnice vypálené ze stejné zbraně. Balistická expertiza rychle zjistila, že jí byl Glock34.
Stejný byl i způsob provedení vražd, i když v tomto případě se podle kriminalistů dá mluvit spíše o popravách. Střelec vždy vypálil dvě rány do těla a potom oběť střelil do hlavy. Kalivoda ránu do hlavy později vysvětloval tím, že chtěl, aby se jeho oběti netrápily.
Policisté brzy získali několik indicií, že by pachatelem mohl být právě on. „Existoval jistý Viktor Kalivoda, který měl legálně držené dvě pistole Glock. Jedna z těchto pistolí byla nalezena v Praze v kontejneru. On byl několikrát vyzýván, aby si tu pistoli převzal, ale nikdy si pro ni nedošel. Což bylo zvláštní,“ popisuje Mazánek první stopu.
Druhou poskytli svědci, kteří u lesa, kde Kalivoda vraždil podruhé, viděli malé černé auto s ústeckou značkou. Z databáze policie zjistila, že černý Renault Clio registrovaný v Ústeckém kraji patří Kalivodově matce. Další svědci popisovali muže, který v lese chodil s divným zavazadlem. Neměl košík na houby, ale kufřík. Na základě toho všeho si policie pro lesního vraha dojela.
„Pokud se týká nalezení, zadržení, usvědčení, tak Viktor Kalivoda velkým protivníkem nebyl. Poměrně rychle, do sedmi dnů od spáchání první vraždy, jsme ho zadrželi. On to nepopíral, nezapíral. Co jsme ale nevěděli, byl motiv a to vás nenechá v klidu spát,“ říká Mazánek.
U výslechů se choval apaticky, neprojevoval emoce
Kalivoda sice vraždy přiznával, ale u výslechu příliš nespolupracoval. „Při výslechu se choval naprosto apaticky. Bylo to, jako kdyby mluvil o nějaké naprosto běžné záležitosti. Žádné emoce neprojevoval. Mluvil jenom o tom, o čem mluvit chtěl. Motiv svého jednání při výslechu vlastně nikdy neosvětlil. Nevěděli jsme, proč ty vraždy spáchal. Na to odmítal odpovídat,“ vylíčil výslechy kriminalista.
Zlom nastal až v době, kdy státní zástupce předal obžalobu soudu. Kalivoda se ve vazbě pokusil o sebevraždu a napsal rozsáhlý dopis na rozloučenou. O dobrovolnou smrt se pokusil opakovaně i v minulosti. Vysvětloval to tím, že měl pocit, že nemá budoucnost. Nedokázal navazovat vztahy s ženami ani s lidmi obecně. Chtěl skočit z mostu, ale nikdy se neodhodlal. (úryvky ze čtrnáctistránkového dopisu nejdete zde)
Radim Špaček chystá film Lesní vrah |
V dopise napsal, že jej inspirovala Olga Hepnarová, která v roce 1973 v Praze úmyslně najela do lidí na tramvajové zastávce a osm jich zabila. Kalivoda později u soudu vypovídal, že měl pocit, že ho nutí k tomu, aby pokračoval v jejím díle. „Osobnostmi si byli podobní. Asi měli dost podobný způsob uvažování, asi dost podobným způsobem hodnotili svoje postavení ve společnosti,“ míní Mazánek. (více o Hepnarové čtěte zde)
Na jeden rozdíl mezi nimi u soudu upozornil sám obžalovaný. Zatímco Hepnarová měla problémy s rodiči, zejména s otcem, Kalivoda zdůraznil, že má své rodiče velmi rád. V dopise na rozloučenou je ubezpečoval, že ho dobře vychovali, na jeho činech nenesou žádný podíl a nemají si dělat žádné výčitky.
Původně jsem chtěl zabít více lidí v metru
V dopise Kalivoda také napsal, že chtěl zabíjet v metru. Opakovaně se v něm proto projížděl s pistolí. „Tam jsem prostě nedokázal zmáčknout kohoutek. Nevím proč. V tom metru jsem stál na plošině vagonu s připravenou zbraní. Nevím, proč jsem to neudělal,“ uvedl Kalivoda u pražského vrchního soudu.
„On se pohyboval mezi tím, že plánoval vraždy a tím, že se pokoušel o sebevraždy, a to opakovaně. Když zjistil, že v metru nedokáže vystřelit, tak si řekl, že si musí dávat menší cíle,“ říká Mazánek. Proto Kalivoda nejprve zabil několik krav a až potom začal vraždit v lese lidi.
Kriminalisté jsou přesvědčeni, že po spáchaných vraždách už překročil určitou hranici. Kdyby nebyl zadržen, tak by podle nich v metru střílel. Naplánováno to měl pečlivě. Získal zbrojní průkaz, pravidelně chodil cvičit na střelnici, měl připravenu záložní zbraň, dokonce si pořídil zásobníky se zvýšenou kapacitou, protože v metru chtěl co nejméně přebíjet.
Pořídit vybavení mohl i díky výhře v soutěži Chcete být milionářem, ze které si v roce 2004 odnesl 320 tisíc korun. I to dokládá jeho vysoký intelekt. Na policii vypověděl, že vysoké školy, které začal studovat, nedokončil proto, že mu neměly co nabídnout.
Kalivoda v minulosti pracoval i jako policista. Podle Mazánka na to sám vzpomínal jako na úlet. V době vražd dělal řidiče tramvaje. „Vrátil se k tomu, co chtěl dělat od dětství, a to být strojvedoucí a jezdit vlakem. On v Praze jezdil tramvají. Říkal, že to sice není lokomotiva, ale jezdí to po kolejích, a tak si plní svůj dětský sen,“ vzpomíná vyšetřovatel.
U soudu dostal Kalivoda v dubnu 2006 doživotí. Podle znalců byla šance na jeho resocializaci nulová. V září 2010 spáchal ve Valdicích sebevraždu. Třiatřicetiletý lesní vrah se pořezal (více o jeho smrti zde).
Příběh Olgy Hepnarové. Ženy, která měla inspirovat lesního vraha:
12. března 2015 |
