Nápad se zrodil v hlavě Jakuba Ludvíka a podle rybáře a cestovatele Jakuba Vágnera, který strávil v Amazonii přes tři roky svého života, nese bohémský rukopis svého autora. “Své expedice připravuji v řádu několika měsíců, ale Jakub má uměleckou duši a plánování neuznává. Oznámil mi to před necelými dvěma měsíci a řekl jen: Připrav to,” líčí Jakub Vágner. A nezastírá, že expedice Amazonie 2015 je pro něj velká výzva: “Bavíme se o jednom z nejkrásnějších, ale též nejnebezpečnějších míst planety.”
Riziko přitom v pralese překvapivě nepředstavují zvířata, Amazonie je prý přátelská a nebezpečí, že na cestovatele zaútočí zvíře, je poměrně malá. “Nebezpečí je v tom, že budeme velmi daleko, přes tisíc kilometrů, od civilizace. Tam, kde končí i outdoorové cestovky, my nebudeme zdaleka ani začínat. Proto se tam i relativně banální věci jako zlomeniny, bolest zubu či zánět slepého střeva stávají fatálními problémy, které vás mohou ohrozit na životě,” popisuje Jakub Vágner.
Naštěstí se budou bát
Hodně záleží i na chování členů expedice, jimž bude dělat ochránce. Též nedostatek obezřetnosti může vést k tragickým problémům. “Největší nebezpečí je, že mě nebudou poslouchat. Že ve dvě ve tři v noci vstanou a rozhodnou se jít na toaletu do pralesa. Aniž bych to věděl a aniž by se starali o to, kam šlápnou,” vykresluje Jakub Vágner možné potíže.
Doufá však, že jeho chráněnci budou ostražití a poslušní. “Aniž bych je chtěl shazovat, myslím, že nejnebezpečnější zvíře, co potkali, byl komár, a že nejdále byli na Kanárech. Amazonské prostředí je tak ohromující, že budou mít strach, takže se nebudou dotýkat ničeho, co neznají. Budou mít ruce u těla a budou se na všechno ptát. A to bude dobře, protože největší hrozbou je nepokora k přírodě,” říká.
Přiznává, že Amazonie mu změnila život. “Je to prostředí, které je nejsilnější na světě, dějí se tam přírodní zázraky. Amazonii můžete milovat, nebo nenávidět. Bude zajímavé sledovat, jak na to budou členky expedice reagovat,” říká. „Mám za to, že herečky a fotograf neví, co je čeká. Brzy to ale zjistí. Zjistí to hned první den.”
Obě ženské účastnice expedice to přiznávají. “Na pozvání do Amazonie jsem hned kývla, vůbec jsem nad neuvažovala nad tím, co mě tam čeká. A ani dnes to raději nechci vědět,” směje se Eliška Bučková. A Ivana Jirešová přitakává: “Ani já to nevím. Jen jednou v noci, když jsem nemohla spát, jsem se podívala na Google – a trochu jsem se vyděsila. Kritické situace si však moc nepřipouštím. Těším se na přírodu a doufám, že tam nasaji energii.” Fotograf Jakub Ludvík se na expedici míní připravit týdnem stráveným pod stanem a obavy Jakuba Vágnera přesvědčivě rozhání: “Na toaletu budeme chodit všichni společně. I v tom to bude zajímavé.”
Ještě jsem nenašel vhodný genetický materiál
Amazonie 2015 bude pro Jakuba Vágnera vykročením z jeho obvyklých cest a dobrodružství. Hned po ní se vrátí do vyzkoušených kolejí. “Na jaře budu zahajovat s Discovery Channel a Českou televizí druhou sérii reportáží, dokonce se pokusíme natočit dvě ryby, které dosud nebyly natočeny a nemají ani latinské jméno. Pokud se to povede, bude to znamenat zásadní objev v jednadvacátém století,” těší se.
Na svých cestách si nejvíce váží každého východu a západu slunce. “To jsou okamžiky největšího štěstí. Už mi není dvacet, z postele nevstávám jako kdysi. Sice mi je jen třiatřicet, ale moje tělo dostalo za život slušnou sodu a vím, že život, který teď vedu, nebudu moct vést donekonečna. Snažím si expedic užívat, abych měl co předávat dětem,” přiznává. O rodině a usazení se však prý ještě neuvažuje: “Zatím ještě ne. Strom jsem už zasadil, dům mám, zbývá potomek. Musím však najít vhodný genetický materiál,” říká se smíchem a hned dodává vážněji: “Ženu, se kterou bych si dokázal představit strávit celý život.”
