Třiatřicetiletá Lída přihlásila rodinu do Výměny manželek proto, aby si její o pět let starší přítel Pavel uvědomil, jaký poklad v ní má. „Že vykydám, je uklizeno, ještě se postarám o děti, to bere jako samozřejmost,“ posteskla si hned v úvodu.
Pavlovi se ale zdá, že Lída zbytečně na všechny řve. A že zastane doma všechnu práci? „Tak to musí bejt,“ bere to jako samozřejmost. „Ženská má být pořád v zápřahu, jakmile má roupy, pak to stojí za prd,“ mudruje a dodává, že Lídin křik mu vadí, ale taky už si vlastně zvykl.
O dovolené ve španělské Valencii, kde žije padesátiletý rentiér Robert a v létě tu s ním bydlí i jeho česká manželka Světlana se třemi dcerami, přemýšlela Lída jen do okamžiku, než zjistila, že Robert je stejně výbušný paličák jako ona sama. „Palmičky, bazének, tady se mi bude líbit,“ rozplývala se první den. Slunečná idylka jim však vydržela jen tři dny, pak narazila kosa na kámen.
Podle Lídy je totiž Robert línej dědek, co umí jenom sedět na gauči a rozdávat úkoly. A ještě ke všemu úkoluje jen nejstarší 17letou dceru Karin. „Ta dělá úplně všechno a on jí ani nepoděkuje, neocení,“ zjistí Lída po pár dnech a i divák vidí, že Robert jí ukládá povinnosti, i když vidí, že je právě dělá nová manželka. „Do kuchyně mi chodit nebude,“ hartusí Lída a servítky si nebere ani před kamerou.
Dusno nastalo jeden večer po návratu od moře a vydrželo až do konce Výměny. Prostřední dcera Sára se spálila od sluníčka a nastala hádka o tom, kdo za to může. Lída mazala Sáře záda gelem po opalování. „Už ji mazala Karin, nemusíš ji znovu mazat jen kvůli kamerám,“ obvinil Robert Lídu a oheň byl na střeše. „Jestli chceš dělat hysterické výlevy, tak jdi ven. Děti na něco takového nejsou zvyklé.“
Od toho dne spolu prakticky nepromluvili.
„Je uraženej, že jsem mu řekla pravdu. Pro mě je to starej páprda, co si pořídil děti, o které se teď stará nejstarší dcera,“ svěřuje se Lída kamerám.
„S primitivní vulgární hysterkou si nemám co říct. Odmítám se s ní bavit,“ přesvědčuje diváky o své pravdě Robert.
V druhé polovině pobytu si Lída mohla diktovat. Přála si, aby Karin nechodila do kuchyně, jedno teplé jídlo denně a den volna pro sebe i pro Karin. Právě z ní si po zbytek pobytu udělala svou parťačku. Vyrazily se spolu bavit do města i na pláž za léčivým bahnem.
Robertovi se po Světlaně stýskalo. „Tahle paní je sprostej babochlap. Typ ženy, který já nemám rád,“ říká, ale dodává, že si uvědomil, jak je nepříjemné, když člověk nezvládá své emoce a stresuje okolí. „Budu si dávat pozor, abych nebyl jako tady paní,“ přemýšlí nahlas.
I Lída má čas meditovat. „Radši se budu dřít jako kůň než takový španělský život. Jsem vzteklá a přemýšlím, co dělat, aby to doma mezi mnou a Pavlem bylo lepší,“ říká. Těší se zpátky domů do Nové Lhoty a uvědomuje si, že skrz samou práci nemají s Pavlem čas na děti.
Světlana: To byla tak hodná kráva!
Místo Lídy mezitím deset dní na statku hospodaří Světlana, šestatřicetiletá matka tří dcer. „Pokud Výměna dopadne dobře a zjistíme, že si hodně chybíme, chtěli bychom se s Robertem vzít, buďto v Las Vegas, Seychelách nebo na Maledivách,“ říká Světlana na začátku.
V novém domově na něj myslí denně. „Chybí mi a doufám, že to cítí stejně. Tady je to pořád stejný. Nemáš kam jít, naprostý stereotyp, tady chcíp pes,“ zoufá si. Pomáhá statečně v hospodářství a slzy jí tečkou jen ve chvíli, kdy na jatka odvážejí krávu Jitku. „Taková hodná kráva to byla. Já málokdy brečím, emoce moc nedávám najevo, naučila jsem se je otupit,“ tvrdí.
V Čechách si ale jinak Světlana s Pavlem notují. „Přijedu domů z práce a Lída pořád řve, každá blbost jí nas..e,“ říká Pavel. „Tohle zkusí na Roberta jednou. Když u nás tatínek zavelí, jsme všechny v pozoru. A teď jsou tam ty dva vůdčí typy spolu. Modlím se, aby to dopadlo dobře,“ odhaduje Světlana docela trefně situaci ve vzdáleném Španělsku.
Empatická Světlana, která je ředitelkou domova pro seniory, vnímá i to, že dětem chybí čas a zájem rodičů. „Nemáte žádnou společnou rodinou aktivitu,“ vytýká Pavlovi a zařídí pro něj a pro jeho nejstaršího syna, že spolu půjdou na celé odpoledne na ryby. Další den jedou všichni společně na bobovou dráhu a děti jsou podle očekávání nadšené. „Děti odrostou a on pozná, že ́nemám na ně čas ́ byla jen výmluva,“ svěřuje se Světlana divákům se svými pocity.
Na Robertovi jí vadí jen jediné: „Je zbytečně tvrdej na moji sedmnáctiletou dceru. Přitom ona všechno zastane, jak práci, tak veškerou komunikaci v angličtině, reklamace, všechno vyřídí. A on na ni má obrovské nároky! Jinak je úžasnej otec, chlap, ale když má svou náladu, kope kolem sebe jako kůň.“
Při závěrečném setkání se už žádné velké drama nekoná. Lída se sice chystá Robertovi všechno vytmavit, ale ve Světlaně spojence nenajde, a tak to vzdá. Rentiér se se svou přítelkyní drží zamilovaně za ruku, vypadají šťastně. Chybí už jen slunce zapadající za obzor a svatební fanfáry. „Uvědomili jsme si, že k sobě patříme. Určitě se vezmeme,“ slibují sobě i divákům.
