RECENZE: Bedlam je nádherná postapokalyptická road movie, škoda chyb

Skyshine's Bedlam nadchne nejenom vizuálním zpracováním, inspirovaným filmy a komiksy z 80. let, ale i konceptem. Po herní stránce to však na jedničku nešlape. Hra nejde v ničem příliš do hloubky a působí, že nevyváženou a vysokou obtížností zakrývá nedodělky. Přesto jsem si hru užil.

Cílem je přepravit skupinu lidí do bájného města Aztec City. V praxi to na nejlehčí obtížnost znamená přejet s obrněncem z horní části mapy do spodní, na vyšší se zapotíme víc. Za běžných podmínek by to asi nebyl problém, ale protože se ocitáme v postapokalyptickém světě, během poutě narazíme na nepřátelsky naladěné mutanty, kyborgy, roboty a spodinu lidstva, která si vychutnává utrpení druhých.

Starat se musíme o tři hlavní suroviny: palivo, maso a energetické články. Palivo potřebujeme pro pohyb na mapě, maso pro lidi na palubě. Energetické články se pak hodí pro výzkum nebo k použití speciálních předmětů během bitvy. Ty se odehrávají na tahy. Zní to jako rajská hudba? Ano, koncept hry je skvělý a v mnoha ohledech zábavný. Zamrzí proto mělkost prakticky ve všech ohledech a nedotaženosti.

Cesta začíná výběrem frakce. Na začátku jsou k dispozici jenom lidé.

Hlavní mapa světa. Níže vidíte vytoužené město Aztec City. Ale ani tam hra ještě nekončí.

Vraťme se ale na začátek. Při startu je dobré investovat pár energetických článků právě do výzkumu, díky kterému ušetříme suroviny, zrychlíme léčení vojáků a zlevníme použití předmětů v boji. Stačí jen kliknout, výsledek se projeví okamžitě.

Při cestování máme většinou několik možností, kam se vydat. Většinou tak stojíme před volbou, zda se pustit do podrobnějšího průzkumu okolí, nebo jet dál. Průzkum je čistě náhodný, můžete narazit třeba na obchodníka, který výhodně smění jednu surovinu za druhou, mutanty či poutníka, jež se připojí k družině. Veškerý průzkum však stojí cenné suroviny.

Až příliš jednoduše pojaté bitvy

Hře bych určitě nevyčítal jednoduchý výzkum a fakt, že volby jsou v podstatě iluzorní, pokud by to vynahrazovaly propracované souboje. Ty sice vypadají kouzelně, jejich potenciál však autoři nedokázali plně vytěžit. Před bitvou si naklikáme vojáky, kteří se mají bitvy zúčastnit. Čím méně jich do bitvy půjde, tím lepší odměna v případě vítězství.

Příprava na boj.

Skyshine’s Bedlam

Vojáci se dělí podle čtyř specializací. Sniper střílí pěkně z dálky, ale k zemi ho pošle snad i silnější vítr. Frontliner se pohybuje nejrychleji, má hodně životů, může však útočit pouze na blízko a jeho zásah moc nebolí. Gunslinger je univerzální jednotka, zbraň má střední dosah a vojáci oplácejí palbu. Trencher má sice zbraň, střílí však pouze na blízko. Výstřel navíc protivníka odmrští. Kromě toho cestou naverbujeme i různé speciální jednotky, vždy však spadají vždy do jedné ze specializací.

Klíčem k vítězství tak je mít rozmístěné vojáky ve správných vzdálenostech. Například odstřelovač sice exceluje ve střelbě na dálku, pokud se však někdo přiblíží dostatečně blízko, nezvládne už například ani ustoupit a vystřelit. Pokud ho nebude krýt jiná jednotka, v dalším tahu to má pravděpodobně spočítané.

Asi nejkontroverznější je systém, který nám v každém tahu přiděluje pouze dva akční body. Body ovšem neplatí pro každého vojáka zvlášť, ale na celý tým. To v praxi znamená, že buď dvakrát vystřelíme, pohneme se a vystřelíme, nebo se dvakrát pohneme. Strategii příliš nenapomáhá ani náhodné rozmístění při startu bitvy.

Bitvy probíhají na tahy.

Pokud jde o speciální předměty, použití například atomové bomby či léčení stojí energetické články, ale ne akční bod. Je tak třeba najít kompromis mezi výzkumem, který ulehčí hraní v dlouhodobém horizontu a jednorázovými bitevními vychytávkami. Koncept dvou akčních bodů je sice trochu divný, ale zvykl jsem si. Prostor pro taktizování tu je, jen je třeba si uvědomit, že se hraje pode jiných pravidel, než jsme zvyklí z jiných her.

Smíšené dojmy mám z umělé inteligence protivníků, kteří se chovají dost zvláštně, nepřirozeně. Ale většinou v můj prospěch.

Vysoká obtížnost hraje prim

Vývojáři hru označují jako roguelike, což kromě tahových soubojů a náhodně vygenerovaného světa pro každou hru znamená i vysokou obtížnost. Přijde mi, že právě za ni se vývojáři občas schovávají, místo aby hru pořádně odladili. Obtížnost přitom neroste pozvolně, ale skokově.

Bedam je však primárně roguelike hra, ne propracovaná tahová strategie. V tomto bodě se asi střetávají vysněná očekávání s realitou. Přiznám se, že i já jsem s napětím doufal v postapokalyptický Xcom. Jenže ani to, co vývojáři nakonec ukuchtili, není špatné.

Zhruba první dvě hry jsem si zvykal na specifika jednotek a učil se, jak je rozestavit. Pak začala mít hra příjemný spád a vyloženě jsem se těšil, jaké zajímavé předměty objevím. Pokud jde o vojáky, můžete si je i pojmenovat, ale ani to nemá cenu. Důležité jsou v podstatě jen speciální a veteránské jednotky (každá jednotka se po několika zářezech automaticky vylepší), zatímco zbytek jsem používal spíš jako křoví.

K opakovanému hraní vybízejí i další frakce, problém však je, že se mi ani jednu nepodařilo zpřístupnit, a to ani po dohrání hry na obtížnost normal. Jejich objevení je totiž také dílem náhody. Potěšitelné je, že vývojáři reagují na zpětnou vazbu a připravují změny. Za 20 eur, tedy zhruba 550 korun, získáte zábavnou roguelike hru, u níž je však patrné, že její vývojáři mohli mít větší ambice.