Starým železničním mostem přes řeku Pungwe, která spojuje jihoafrický Mosambik se sousedním Zimbabwe, otřásla před několika dny mohutná exploze. Zvedl se hustý oblak prachu, v dáli se rozhoukal alarm jednoho z parkujících aut.
Svět plný minVýbuch nášlapné miny zabije podle OSN každý rok až 20 tisíc lidí, mezi nejčastější oběti patří děti. Během nejrůznějších mezinárodních konfliktů, bojů za nezávislost na někdejších koloniích a občanských válek lidé po světě od šedesátých let nastražili až 110 milionů nášlapných min. Výbušniny ukryté v nejméně 78 státech ohrožují životy obyvatel i dlouhé dekády po skončení bojů. Každá mina se musí ručně zneškodnit, což vyjde na 300 až tisíc dolarů (až 24 tisíc korun). Likvidace min je i přes důkladný výcvik velmi nebezpečná práce. Na pět tisíc zneškodněných výbušnin připadne podle statistik jeden mrtvý a dva těžce zranění pyrotechnici. |
Když hluk utichl, rozhostila se mezi přítomnými radost. Životy Afričanů totiž právě přestala ohrožovat poslední známá mina v Mosambiku. Podle amerického deníku The Washington Post jich tam původně bylo 213 tisíc. Hlavní město Maputo od čtvrtečního dopoledne oslavuje, za zemi očištěnou od min Mosambik oficiálně prohlásil ministr zahraničí Oldemiro Baloi.
„Spousta lidí si myslela, že bude trvat celé století, než se Mosambik zbaví všech min. Práci jsme dokončili za méně než 30 let. Klíčem k úspěchu byla odhodlanost vlády, jasný plán likvidace min okres po okresu a štědrost dárců,“ řekl britskému deníku The Guardian ředitel mosambického úřadu pro likvidaci min Albert Augusto.
Lidé, stroje i krysí hrdinové
Energii i životy hledačů min v uplynulých letech pomáhaly šetřit speciálně vycvičené krysy z tanzanského města Morogoro. Odborníci využili skvělý čich hlodavců k tomu, aby je naučili pod zemí rozpoznat trinitrotoluen (TNT) - obvyklou náplň starých afrických výbušnin. Pokud krysy nebezpečnou látku vyčenichaly a daly o tom svému trenérovi vědět hrabáním, čekala na ně sladká odměna. Na místo pak vyrazili pyrotechnici (více o krysích hledačích čtěte zde).
Krysy byly v Mosambiku součástí týmu organizace Apopo, pro kterou v terénu pracovalo 140 lidí. Kromě dvou týmů, které si mezi sebou v posledních týdnech dělily 32 hlodavců, hledalo miny také pět skupin pátračů s ručními detektory a pět těžkých strojů. Jedna krysa dokáže během 20 minut zkontrolovat plochu 200 metrů čtverečních a jelikož neváží ani pět kilogramů, nemůže neopatrným šlápnutím způsobit výbuch.
Mosambičtí zemědělci mohli i díky práci hlodavců začít opět obdělávat přes 1 100 hektarů bezpečné půdy. Pátrači z ní odstranili celkem 13 274 nášlapných min, 1142 bomb a spoustu staré munice. Další desítky tisíc min zlikvidovaly jiné organizace, které mosambické vládě nabídly pomoc.
Nejvíce se podle BBC činila britská charita Halo Trust, jejíž pracovníci zlikvidovali dokonce 171 tisíc min. Minová pole v Mosambiku před lety navštívil třeba i princ Harry (více se dočtete zde).
Princ Harry následoval svou matku Dianu. Ta prošla minovým polem v Angole:
22. června 2010 |
Krysy teď čistí muniční sklad, za dva roky je čeká odpočinek
Někdejší portugalská kolonie v roce 1975 po desetiletém boji dosáhla nezávislosti, záhy se však ponořila do krvavé občanské války. Ta skončila až v devadesátých letech. Oba konflikty dodnes připomíná kalašnikov na státní vlajce, ale také neuvěřitelné množství nevybuchlé munice. Přestože nášlapných min už se země zbavila, lidé i hlodavci mají stále dost práce.
„V Mosambiku zatím zůstáváme, stále tu zbývá několik úkolů jako například muniční sklad, na kterém právě pracujeme. Tato práce už není součástí humanitární pomoci s odminováním a tolik nespěchá, tyto oblasti jsou totiž mnohem dál od vesnic a lidí, kteří potřebují půdu,“ řekla iDNES.cz Ragna Fransová z organizace Apopo, která krysy na hledání TNT vycvičila.
Krysí hledači výbušnin mají v zemi práci ještě zhruba na dva roky. V práci se postupně střídají, první generace vycvičených hlodavců již v uplynulých letech uhynula stářím nebo odešla do pomyslného důchodu. „Poslední skupina krys, které jsme do Mosambiku poslali, se narodila v letech 2010 až 2011. Až naše práce v zemi skončí, budou už nejspíš příliš staré na zapojení do jiného programu a čeká je odpočinek,“ uzavírá Fransová.
