V úterý dopoledne panuje v knihkupectví i v okolní pražské Národní třídy ještě ospalá atmosféra. Nejvíc aktivity projevuje Lukáš Vavrečka, jeden ze šesti spoluautorů detektivky Šest nevinných, který má zrovna „směnu“ a u počítače píše svou kapitolu.
Jak jste se k tomuhle projektu dostal?
Kdysi jsem chtěl dělat reportáž z akce Honzy Svitáka, který v květnu 2012 psal šestačtyřicet hodin knihu Jedním dechem. Původně to mělo trvat ještě déle, ale stihl to dřív a já ho těsně minul. Potom mě oslovil do projektu, na němž se mělo podílet víc autorů. Protože dělat to sám je dost peklo. Být vzhůru a navíc psát 46 hodin je fakt šílené. Snažili jsme se, aby se autoři co nejvíc lišili žánrově. Čili tu máme scifistu, detektivkáře, Honza třeba zastupuje horory a dětskou literaturu.
Bude nějak označené, kdo co napsal?
Ano, zatím je to v plánu, že bude přinejmenším v obsahu uvedené, která kapitola je čí. Navíc to píšeme v ich formě za jednotlivé postavy. Proto se to jmenuje Šest nevinných. Je nás šest lidí, kteří jsme byli v jednu chvíli ve filmovém atelieru, kde umřela holka. Všichni jsme podezřelí. Já jsem teď u výslechu. Ale kdo je vrah, se neví, ještě nemáme pitevní zprávu.
Jak často se střídáte?
Každých šest hodin. I v noci byly směny, třeba od osmi do dvou, ale trochu se překrýváme. Do jedenácti jsem tu byl s Přemyslem Krejčíkem já, potom přišel Honza Sviták a já šel spát.
Můžete si „dovolit“ mít nějaký autorský blok a půl hodiny nenapsat ani řádku?
Tak... stalo by se. Ale co vím, tak se to nestalo. Prodlevy nastávají třeba ve chvíli, kdy už má autor hotovo, anebo nepíše pokračování, ale vrací se někam v textu, kde potřebuje něco doplnit. V internetovém přenosu to může vypadat, že se zasekl, ale přitom je někde nahoře a dopisuje tam odstavec.
Říkáte, když má autor hotovo. Stanovili jste si nějaké normy?
Každý máme dvě kapitoly a v každé z nich bychom měli napsat mezi deseti a patnácti normostranami. Od toho se bude odvíjet i konečný rozsah, ale snažíme se to dostat co nejblíž k těm patnácti stranám, aby to byla pořádná knížka.
PŘÍMÝ PŘENOS: Jak vzniká detektivka Stream videa z pražského knihkupectví i vznikající knihu v reálném čase můžete sledovat na webu Playtvak.cz |
Sedíte ve výloze knihkupectví v centru metropole a vše, co děláte, se přenáší na internetu. Je to pro vás spíš výzva, nebo z toho máte někdy špatný pocit?
Nevím, jak to vnímají ostatní, ale pro mě je to stimul. Mám publikum. Vždycky je šance, že někdo čeká na další slovo, tak mě to motivuje. Prožívám něco podobného jako zpěvák na pódiu.
Ale zpěvák má od publika okamžitou zpětnou vazbu. To tu chybí, ne?
Snažíme se dávat fotografie a reportáže do naší facebookové skupiny – jak to tady probíhá, jak jsme nevyspalí a tak. A zároveň se dozvídáme nějaké reakce.
Jak na vás reagují kolemjdoucí nebo zákazníci knihkupectví?
Lidi to docela zajímá, odpoledne tu bylo živo. Ale ne že by nám koukali vyloženě přes rameno, vůči tomu mají trochu respekt. Nicméně, když máme pauzu, tak se třeba přijdou zeptat.
To, co se napíše tady v knihkupectví a co můžou čtenáři už teď vidět na internetu, se potom objeví i v knize?
Ano, bude to jenom zredigované, nebude se nic dopisovat. Bude se s tím pracovat stejně jako s každým jiným rukopisem. Musíme stihnout křest před podzimním Knižním veletrhem. Tři dny píšeme, tři týdny se to bude vydávat.
