Špunt od Vltavy. Ponorka české armády, která musí občas vyplavat, aby se veslaři mohli nadechnout. Utopené UFO.
I takovými komentáři lidé na sociálních sítích glosují těleso, které je momentálně k vidění ve Vltavě.
O nic záhadného ale nejde. Ve skutečnosti to je pozůstatek studny, z níž se kdysi odváděla vltavská voda do vodárenské věže stojící na místě dnešního klubu Lávka. A že je vidět? Za to může nižší stav hladiny.
„Ty studny byly dál v řečišti. To proto, aby jímaly relativně čistou vodu. Voda z nich byla čerpána do přízemí věže a odtud čerpadlo poháněné vodním kolem tu vodu čerpalo nahoru do rezerováru. Voda pak gravitací stékala do vodovodů Starého města pražského,“ řekl iDNES.cz Jiří Dejmek, vedoucí oddělení archivu a muzea Pražských vodovodů a kanalizací.
Kola byla umístěna v prostoru nynějšího sálu klubu Lávka. „Dodnes tu máme litinové sloupy, na nichž je vidět ukotvení jednotlivých obřích kol,“ řekl technik klubu Lávka, který si říká Hans.
Pozůstatky dávných studen jsou na Vltavě nedaleko u klubu vidět dva - jsou vzdálené od sebe asi sedmdesát metrů. Podle Hanse je to spojený, ale dutý prostor.
„V 90. letech se to tu revidovalo. Je to suchý prostor pod dnem Vltavy. Dal by se do něj vyskládat celý Jumbo Jet,“ usmál se.
Hrubé nečistoty filtroval štěrkopísek
Dejmek dodal, že voda do této studny prosakovala přes štěrkopískový náplav. Štěrkopísek, který studnu takzvaně kryl, tak dokázal většinu nečistot odfiltrovat. „Muselo to mít co největší kapacitu, ta vodárna měla určitý výkon a musela být schopná vodu odněkud brát,“ dodal.
Studna u Novotného lávky byla podle archiváře funkční přibližně ve druhé polovině 19. století, kdy byl tento způsob jímání běžný. „A stále se to zdokonalovalo. Tohle je poslední fáze, která tam zůstala,“ uvedl Dejmek.
Ještě v roce 1891 je studna ve starých plánech uvedená jako funkční věc, s ukončením provozu staroměstské vodárny a přechodu na jiný způsob zásobování na přelomu 19. a 20. století ale přestala svou funkci plnit.
Podobných zařízení ve Vltavě bylo kdysi víc, například i u Smíchovské vodárny. Postupně se však likvidovaly, musely ustoupit hlavně kvůli plavebním drahám lodí.
A protože u Novotného lávky lodě neplují, studna tu zůstala. „Nikomu to tehdy nepřekáželo. A tak to ani nestálo za to tahat pracně z vody ven,“ usmál se Dejmek.
První opravdu pitná voda byla oficiálně do vodovodů v Praze a okolních obcích puštěna 1. ledna 1914 z vodárny v Káraném.
