Kuchařští učni ani nepoznají maso a neumí ho krájet, šílí Pohlreich

  • 187
„Tentokrát jsme se napili přímo u pramene a nahlédli do systému, který má za úkol produkovat kvalitní profesionály. Bylo to výživné a asi i lehce depresivní. Nicméně realita je zřejmě taková a změna se zdá být v nedohlednu,“ netají se Zdeněk Pohlreich svou skepsí u dalšího premiérového dílu Ano, šéfe!

Opravdu výživný díl natočený na kuchařském učilišti v Trmicích, který Prima odvysílá ve čtvrtek večer, odhaluje prvotní příčinu toho, proč od vyučeného kuchaře leckdy nedostanete na stůl žádný zázrak. Podle Pohlreicha je to jednoznačně systémem výuky, které chybí kvalitní praxe a opravdu poctivé zbožíznalectví. Bez toho nelze chtít po dětech, aby v kuchyni excelovaly.

Obrázky z učiliště v Trmicích

Paradoxně to potvrdí hned uvítací výbor učitelského sboru, který Pohlreicha zahrne plnými tácy s občerstvením. Jenže jde v podstatě o přehlídku smaženého masa. „Nechutná to blbě, ale je to bohužel všechno usmažený, takže trochu stereotypní,“ konstatuje šéf.

Od cukrářů zase přinesou podezřele hezky vypadající zákusky. „Obávám se ale, jestli šlehačka není rostlinného původu. A čokoláda bude asi trošku nekvalitní,“ konstatuje po ochutnání a ředitel učiliště ani náhodou neprotestuje, jen přikyvuje.

Drsná realita z ústeckého učiliště

Ne že by se na obor kuchař hrnuli zrovna premianti, v tom to jejich mistři nemají jednoduché nikde. Ale jak se snaží Pohlreich přesvědčit ředitele učiliště na předměstí Ústí nad Labem: „Každá ta skupina lidí v kuchyni je jen tak dobrá, jako její nejslabší článek. Je to o systému výuky. A stačilo by málo a těm dětem by se dalo dát o strašně moc víc.“ Jenže pohněte něčím, co jede stejně desítky let a děti se pořád učí vařit třeba čočku s párkem. To ale není cesta, jak se dozvědět, co a jak se dnes ve světě vaří.

Ano, šéfe! z předměstí Ústí nad Labem neodhaluje jen zastaralý systém výuky na kuchařském učilišti. Je to i poměrně krutá sonda do sociálního prostředí, v jakém řada dětí - kuchařských učňů - vyrůstá. Nevalný zájem ze strany rodičů není právě motivací o jakoukoliv snahu a profesní zaujetí.

Strčit plech s připravenými kuřecími stehny do konvektomatu? Tak to je pro učně...
Budoucí kuchaři ze druháku a třeťáku nepoznají krkovičku. „Aspoň že poznáte, že...
Krájet maso se člověk naučí jen tak, že si to prostě zkusí a nechá si poradit.

Přesto se v nich právě tohle snaží Zdeněk Pohlreich probudit. Nepeskuje je za to, že ve druháku či třeťáku nepoznají prorostlou krkovičku nebo vepřovou pečeni. Trpělivě vysvětluje, jak se obsluhuje konvektomat, nebo že by na kachní kůži nemělo před přípravou zůstat peří. Učí je, že úsměv nikoho nic nestojí a v pohostinství je důležitý.

Ale hlavně je vezme do profesionální kuchyně vyhlášené ústecké restaurace Na Větruši, které velí šéfkuchař Lukáš Uher, a nechá je připravit opravdu dobré meníčko z kvalitních surovin pro jejich rodiny a příbuzné. Je to možná trochu výkřik do tmy, ale je evidentní, že mu to za ten pokus stojí.