Palmovka přežila. Opravenou scénu čeká dva roky po povodních boj o diváky

  • 2
Už za měsíc se znovu otevře pražské Divadlo pod Palmovkou. Na domácí scéně přivítá diváky po více než dvou letech od ničivé povodně v červnu 2013. Libeňský soubor chystá na dvou scénách smršť premiér, aby znovu přilákal ztracené diváky.

Palmovka přežila. Jednoduchý černobílý vizuál s dvěma výraznými písmeny P výmluvně oznamuje blížící se znovuotevření pražské scény, kterou v červnu roku 2013 odstavila velká voda. Reklamní kampaň zaujme zvláště ve stanici metra na Palmovce, kde má návěst u eskalátoru směr na Divadlo pod Palmovkou stále ještě přeškrtnutý, a přitom nahoře ve vestibulu už diváky láká plakát se dvěma zavilými tvářemi na blížící se premiéru hry Spolupracovníci.

Ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang (31. srpna 2015).

Scéna v pražské Libni totiž finišuje při opravách a přípravách na slavnostní znovuotevření v pátek 2. října. „Tady to nepoznáte, stav je nezměněn,“ rozpřahuje se ředitel Michal Lang při vstupu na pódium. Přímo v sále divákovi na první pohled změny možná uniknou, ale v rámci oprav povodní zničených sklepení a techniky došlo i na broušení jeviště, malování stěn, novou elektroinstalaci a další rekonstrukce. Výrazně se divadlo s tradicí hluboko do devatenáctého století proměnilo hned u vstupu, diváky v říjnu přivítá nový klub, nová pokladna a hlavně nový vestibul, kde lze v případě speciální akce přidat malé pódium. Lang využil krizové situace, a když už bylo divadlo zavřené, nechal jej opravit skutečně od základů.

Divadlo pod Palmovkou termíny otevření několikrát posouvalo. „Legislativní procesy,“ komentuje Lang stručně důvody, proč se zahájení oprav tak táhlo. Se souborem musel celé dvě sezony hostovat po jiných scénách, což samozřejmě ohrozilo diváckou základnu.

I proto je nová sezona tak nabitá premiérami. První budou již zmínění Spolupracovníci. „Je to fiktivní příběh o spolupráci Bulgakova se Stalinem, taková faustovská černá groteska,“ popisuje Lang hru, jejímž autorem je britský scenárista John Hodge, podepsaný pod filmy Trainspotting, Mělký hrob či Pláž.

Druhá premiéra následuje 20. listopadu, kdy divadlo uvede autorskou hru režiséra Braňa Holička Henri de Blowitz. „My Češi máme velké předky, o jejichž existenci ani nevíme. Henri de Blowitz byl dopisovatel Timesů, v devatenáctém století ho považovali za největšího novináře na světě. A pochází z Blovic u Plzně,“ popisuje Lang kus, který vytáhne na světlo zapomenutou osobnost české žurnalistiky, známou i pod vlastním jménem Jindřich Opper.

Musíme makat

Palmovka dále uvede kus FUK!. Ten připravil režisér Petr Zelenka původně pro Jihočeské divadlo, které nyní poskytlo Palmovce své rekvizity. „Generační černá komedie“, jak ji Lang nazývá, má premiéru 18. prosince. Po Novém roce následují další hry, silný příběh Laskavé bohyně, slavná komedie Penzion pro svobodné pány v adaptaci Jiřího Krejčíka, Shakespearova klasika Večer tříkrálový a konečně původní hra Tomáše Svobody Srnky.

Premiéry na hlavní scéně

2. října
SPOLUPRACOVNÍCI

20. listopadu
HENRI DE BLOWITZ

18. prosince
FUK!

26. února
LASKAVÉ BOHYNĚ

11. března
PENZION PRO SVOBODNÉ PÁNY

29. dubna
VEČER TŘÍKRÁLOVÝ

24. května
SRNKY

„Musíme makat, aby bylo co hrát. Nevím, co to po těch dvou letech udělá,“ uvažuje Lang nad bohatým přehledem premiér, který cílí hodně široce. „Jdeme po klasice, kterou doplňujeme o ambiciózní kusy,“ vysvětluje. Vedle stávajícího publika by totiž ředitel rád naučil na Palmovku chodit i nové diváky. „Chci změnit ten pocit, že je to tady kdesi na okraji. Vždyť je Palmovka deset minut z Můstku,“ zdůrazňuje. I proto Lang spolupracuje s týmem okolo mladého libereckého Divadla F. X. Kalby, kterému propůjčil studiovou scénu nazvanou PalmOFFka.

Libeňská scéna nyní musí veškerou sílu vložit do propagace. „Rozhovory, rozhlasové spoty, citylighty,“ vyjmenovává ředitel. „A do toho chystáme další akce, centrem Prahy například projdou skupiny divoce oděných lidí v kostýmech a budou zvát do divadla,“ směje se Lang. Do funkce ředitele nastoupil těsně před povodněmi. „Lidi to tu stmelilo, řadu věcí jsme se učili za pochodu, celé divadlo se obměnilo personálně. Mám pocit, že teď nám ten organismus divadla funguje,“ hodnotí nelehké dva roky.