Šampionka Hejnová je doma: Je to o práci, na talismany už nevěřím

  • 9
Jak vypadá zlatá medaile z atletického mistrovství světa v Pekingu? Jednu takovou ukázala v pondělí večer na letišti v Ruzyni Zuzana Hejnová, staronová šampionka v běhu na 400 metrů překážek. Po příletu se dočkala nových a nových blahopřání a těšila se z dalších okamžiků slávy.

Jak jste si užívala cestu do vlasti?
Bylo to velmi příjemné, protože jsem seděla v byznys třídě - dostala jsem dobré jídlo, mohla jsem si natáhnout nohy a prospat se, takže mi to uteklo.

Zlatou obhajobou jste ohromila svět ve středu - jaké byly vaše další dny v Pekingu?
Atletické, samozřejmě. Do té doby jsem závodila a soustředila se na sebe, takže jsem se konečně mohla převtělit do role diváka a fandit našim atletům. Byla jsem se podívat i po městě, taky na Velkou čínskou zeď, a do toho jsem musela i trochu trénovat.

Sezona pro vás nekončí, teď se soustředíte na finále Diamantové ligy, které má vaše disciplína ve čtvrtek v Curychu a vy vedete o dva body. Těšíte se?
Myslím, že to bude závod hlavně o tom, kdo se nejlépe vzpamatuje z přesunu z Pekingu. Hned v úterý ráno odlétám a udělám všechno proto, abych vyhrála, jde docela o hodně. Vlastně se bude rozhodovat mezi mnou a Kaliese Spencerovou z Jamajky, takže očekávám velký souboj.

Jak se vlastně cítíte právě teď?
Docela dobře, cestou jsem se fakt dobře prospala. Jenom se obávám, že to na mě padne. Spánek mi totiž chyběl - ne že bych ponocovala, ale než jsme se každý den dostali ze stadionu na hotel a pak ještě absolvovali večeři a sháněli taxíka, tak bylo pomalu po půlnoci.

Je možná vaše spokojenost o to větší, že vaše zlato je jedinou medailí v české výpravě?
To vůbec ne, přála bych ji všem našim atletům a mrzí mě, že jsem zůstala sama. Stejně jako mě mrzí, že se to v neděli nepovedlo Báře Špotákové, bohužel. Věřím ale, že se zase vrátí, kam patří.

V Moskvě jste před dvěma lety oslavila titul pirožky a kaviárem. Jaká byla oslava v Pekingu?
Taková mírná, byla jsem hodně unavená a po dopingové kontrole jsem přišla do hotelu pozdě, kdy už všichni, kteří mohli, slavili beze mě. Tak jsem si s nimi dala pivo a šla spát. Až druhý den jsme si zašli na večeři do restaurace, kde si člověk dělá před sebou maso a zeleninu na grilu a fakt to stálo za to.

Po sezoně vám rodiče doma v Liberci jistě zase připraví váš oblíbený bramborový salát s kuřecím řízkem. Už se vám sbíhají sliny?
Představte si, že tohle moje přání bylo vyslyšeno už na české ambasádě v Pekingu, kde nás v neděli přijal pan velvyslanec a já vzpomínala na podobné přijetí při olympiádě v roce 2008. Tehdy jsme si všichni pomlaskávali právě na bramborovém salátu s řízkem a pro kuchaře to nebyl žádný problém ani teď. Pravda, bylo to trochu zvláštní, protože šlo o snídani, ale chutnalo všem.

Vidíte velký rozdíl mezi tituly z Moskvy před dvěma lety a nyní z Pekingu?
Tehdy jsem byla hlavní favoritka, měla jsem sezonu bez jediné prohry. Ale po loňské promaroděné sezoně, kdy mě navíc i letos dlouho provázela nejistota, je tenhle titul mnohem cennější a mnohem víc si ho vážím.

Která zlatá medaile se vám líbí víc? Je ta pekingská hezčí?
Docela bych řekla, že ano. Je hezčí, trochu těžší... Líbí se mi obě, každá má něco do sebe, ale ta čínská má něco do sebe.

Zuzanu Hejnovou uvítali po zlatu z Pekingu kolegové z Dukly značkovým sektem.

Po šampionátu v Moskvě vás zvolili evropskou atletkou roku. Jak to vidíte letos?
(smích) Letos to úplně nevidím, podle mě si to zaslouží Daphne Schippersová z Holandska.

Vy jste ale první atletka v historii, které se podařilo světový titul na čtvrtce s plůtky obhájit...
To je pravda, ale já bych určitě dala hlas Daphne. Protože když sprinterka bílé pleti vyhraje dvoustovku v rekordu šampionátu a evropském rekordu, a na stovce je stříbrná, tak by to měla dostat ona.

Mimochodem - jste pověrčivá? Vozíte si na závody nějaký talisman?
Už dlouhá léta se mnou jezdí plyšový medvěd, vlastně dva, a od jedné holčičky jsem dostala srdíčko s řetízkem, co nosím na krku. Takové drobnosti mě vždycky potěší.

A věříte na talismany?
Dřív jsem na ně věřila a brala je s sebou i na stadiony, ale pak jsem je jednou zapomněla doma a zase jsem běžela dobře. Tudíž jsem si řekla, že je fajn, že je mám s sebou v hotelu, ale taky je prima, že na ně nejsem fixovaná. Na stadiony je už nenosím, dávno vím, že je to hlavně o práci a dřině.

, Lidové noviny

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž