„Pouštíme ho každý den. Tato hospoda se otevírala první říjnovou neděli v roce 1921 už s tímto orchestrionem,“ usmívá se provozovatelka hostince Marie Skryjová, která má seriál Chalupáři ráda.
Hrací stroj je ukázkou šikovnosti řemeslníků v devatenáctém století. Pochází z doby kolem roku 1850. Koupil ho jeden z předků Marie Skryjové Josef Tesař v bazaru ve Vojnově Městci.
Už před 94 lety vyhrával ve Veselíčku melodie kankánu i takzvané „kmochovky“. Třeba kvapík Na motoru nebo Pode mlejnem nade mlejnem. Orchestrion má vyměňovací hrací válce a na každém osm melodií. Ty vytvoří jehličky a kovové výstupky různých délek, které jsou na válcích. Přenáší melodii a rytmus skladby přes páky a klapky na vlastní hudební nástroje uvnitř zařízení. To hraje údery do strun a xylofonu, na bubínek a činel.
„Ale není tak jednoduché válce vyměňovat. Chce to štelování aby se poznalo, co je to za melodii,“ popsala Marie Skryjová.
Kopnutím se hrací skříňka ve Veselíčku nespouští
Na orchestrionu je všechno původní a stále funkční. Takové hrací skříně bývaly za první republiky v mnoha hospodách. Dnes už jsou vzácnou raritou, která se jen tak nevidí.
„Naši mladí ale byli před časem v hospodě někde pod Kunětickou horou a tam taky narazili na orchestrion,“ popsala Marie Skryjová.
A jak to bylo s televizním orchestrionem v seriálu Chalupáři, který Josef Kemr spouštěl kopnutím? Pocházel z muzea hudebních nástrojů, kde si ho filmaři půjčili. Měl ale rozbitý hrací válec. A opravdu se při natáčení překvapivě spustil, když obdržel naštvaný kopanec při zjištění poruchy. Josef Kemr a Jiří Sovák ho částečně spravili, aby před kamerou aspoň chvilkami zahrál.
„Ten orchestrion v Chalupářích je mladší, než je ten náš,“ uvedla Marie Skryjová.
Mechanismus orchestrionu ve Veselíčku se natahuje malou zahnutou klikou po straně skříně. Pak se už ozve jemné vrzání, praštění a skřípání. Tak orchestrion spouští svůj koncert. Ve starých hospodách nahrazoval kapelu nebo pozdější jukeboxy. Musel umět přehlušit i hospodský ruch, aby hosté mohli v lokále tančit.
Hraje neznámé vídeňské šlágry i starou rakouskou hymnu
Orchestrion hraje i skoro neznámé skladby - pravděpodobně dobové vídeňské šlágry z doby před více než stoletím. Jeden návštěvník z Rakouska v jedné ze skladeb poznal starou rakouskou hymnu.
„Když si vezmete, že to je z devatenáctého století a ještě z Vídně, tak není divu, že na tom nejsou jen české písničky,“ říká Marie Skryjová.
Vesnička Veselíčko dnes patří pod Žďár nad Sázavou. Dědeček paní Skryjové začal hospodu u dopravní křižovatky stavět vlastníma rukama v roce 1919. V obci se po svém návratu z první světové války s manželkou usadili.
Veselíčský hostinec se stal po svém otevření vyhlášený po širokém okolí: byl u něj nejen taneční sál, ale také obchod s vlastním pekařstvím a pražírnou kávy. Hosté tam rádi směřují i dnes. Otevřeno je každý den kromě pondělí od šestnácti hodin.
I když komunisté v roce 1948 rodině hostinec znárodnili a jeho správu svěřili státnímu podniku Jednota, hostinskými dál zůstali jeho původní majitelé. Protože pohostinství vždy spravovali členové rodiny jeho zakladatele, podařilo se jim uchovat jeho prvorepublikový styl.
