Donutilův hrdina, zhruba o deset let starší než jeho anglický protějšek, je spíše úsečně odměřený a společensky zdrženlivý, nikoli surově jízlivý. Ale to by nevadilo, drží si celistvý výraz stejně jako Václav Kopta v roli jeho jediného vážného pacienta, s nímž postupně najde společnou řeč.
Potíž tkví v typické kletbě našich seriálů, ve starosvětské drobnokresbě rázovitých figurek, která se táhne od Modravy k Počátkům a budí dojem rájů, kde se zastavil čas. Ordinace tu mají jen proto, aby bylo kde poklábosit, vypít si kávu z kelímku a zanadávat na třicetikorunový poplatek, mezitím již zrušený.
Jedna operace, jedna angína, ale jinak se v zhlédnutém druhém dílu řeší opět vztahy, počínaje zájmem učitelek o nového lékaře a konče sousedskou svatbou u cimbálu. Klišé zahrnou polidštění skrze psa i sebezpytné výlevy.
Děj sice ctí ostrovní předlohu včetně neschopné sestřičky, jejíž vyhazov rozpoutá vášně, ale přitom se drží pospolité vlídnosti, kde se nemůže nic stát a Češi i Slováci v malebné beskydské krajině mrkají na německého Doktora z hor či rakouského Doktora z venkova. I když tak zle být nemůže.
