Peter Dinklage si po boku známých komiků zahrál jednoho z členů skupiny povolané do akce s cílem zachránit svět před mimozemšťany, kteří ke svému útoku používají slavné postavy z videoher.
Jak vás bavila spolupráce s komiky Kevinem Jamesem nebo Adamem Sandlerem? Bylo to jako ocitnout se na skvělém večírku?
Ano! Tvůrci měli vždy možnost sáhnout po vtipech, které byly ve scénáři, pokud chtěli, ale oni se vyžívali v možnostech, které jim naše přítomnost nabízela. Za všech okolností vítali další nápady a improvizace – proto nás ostatně do těch rolí obsadili. Někdy si herci myslí, že dokážou scénář vylepšovat, ale domnívám se, že to je mnohdy spíše otázka jejich ega. Ale Pixely jsou rozhodně kolektivním dílem.
Jaký je Eddie Plant, kterého představujete v Pixelech?
Eddie byl v dětství úhlavním nepřítelem hlavních protagonistů filmu. Pak se jeho život zkomplikuje, ostatní ho nacházejí ve vězení a potřebují ho, takže z něj musí udělat člena svého týmu a on je z toho nadšený. Má poměrně velké ego a moc rád všem připomíná, jak dobrý doopravdy je. Tak se alespoň chová, když ho poznáváme coby dítě. A když se poté přesuneme do současnosti, zjišťujeme, že se vůbec nic nezměnilo.
Váš hrdina trochu připomíná rockovou hvězdu z osmdesátých let.
Myslím, že on se domnívá, že vypadá jako rocková hvězda! V New Jersey, odkud pocházím, byl tenhle styl v 80. letech celkem běžný, ale někdy jsou lidé schopni udržovat ho při životě ještě dlouho poté, co vyšel z módy. Jeho účes k postavě prostě dokonale sedne a víceméně za mě odvádí veškerou práci. Eddie má svůj příšerný účes a tetování, ale ne ta pěkná, která jsou módní dneska. A má sklony odstranit rukávy z čehokoliv, co si obleče.
Peter Dinklage (vpravo) ve filmu Pixely
Jak jste se na roli připravoval?
Připravoval jsem se na ni 45 let! Ne, nepovažuji se za skutečného hráče, ale když jsem byl mladší, tak jsem videohry hrával. Pokud chcete naplno pochopit videohry, které se v tomhle filmu objevují, musíte mít za sebou dětství strávené ve videohernách, ještě než se objevily domácí konzole. Ale v té době, kdy se konzole začínaly objevovat, jsem byl pořád ještě teenager. V celém městě byly tak dvě, a vy jste chodili ke kamarádům, kteří je měli, protože tehdy byly ještě hodně drahé a navíc jste pro ně museli za spoustu peněz kupovat herní cartridge. Je mi líto dnešních dětí, které hrávají o samotě.
Herny tehdy bývaly společenským centrem, je to tak?
Ano. Vydali jste se do herny, bavili se s kamarády, koukali po děvčatech – nebo přinejmenším po tom jednom, které jste tam v té době mohli potkat. Pouštěla se tam hudba a bylo to jako jít společně bruslit. Prostě mnohem větší zábava.
Napadlo vás někdy, že budete účinkovat v nákladných hollywoodských filmech?
V dětství vidíte Hvězdné války a podobné trháky a ani v nejmenším vás nenapadne, že byste se na něčem takovém mohli někdy podílet, i když ve škole chodíte do divadelního kroužku. Nebyl jsem dost ambiciózní na to, abych si takové věci spojil dohromady. Nikdy jsem si neříkal, že bych něco takového klidně mohl dělat. Prostě jsem si jen užíval, co jsem měl k dispozici! A pak se začnete věnovat divadlu a natáčíte menší filmy a najednou se ocitnete ve velkých projektech. Ale bez ohledu na to, jaký měl film rozpočet – a je mi líto, že budu muset říct to, co teď řeknu – jde vždycky o to, s jakým materiálem máte co do činění. Ani nejnákladnější filmy nefungují, pokud nemají dobrý příběh. Všechno stojí a padá se scénářem.
Hra o trůny (Peter Dinklage)
Jsou pro vás Pixely příjemnou změnou tempa oproti Hře o trůny?
Na tom seriálu už pracuji asi pět nebo šest let a je to dost vážný příběh. Nechci se unavovat tím, že bych se upínal jen na jeden žánr, a právě proto se s velkou chutí vrhnu do něčeho úplně jiného, jako jsou právě Pixely. Baví mě to takhle kombinovat. Nechci nikoho – a už vůbec ne sebe – nudit tím, že bych hrál pořád tytéž role. Poslední, po čem toužíte, když účinkujete ve Hře o trůny, je jít natáčet něco, co se Hře o trůny podobá, a takových nabídek přitom dostávám spousty. Vnímám to tak, že se už podílím na velice dobrém příběhu z žánru fantasy, takže nechci ve volném čase natáčet nějakého Pána šelem.
Jak se s takovými nabídkami vyrovnáváte? Frustrují vás?
Ne, naopak, je to jednoduché. Prostě řeknete: „Ne, děkuji.“ Teď je to pro mne velice snadné, ale na počátku kariéry, kdy se protloukáte, jak se dá, to jednoduché není. Ale i tehdy je dobré říkat ne, protože pak máte vše pod kontrolou. Řada herců má pocit, že nedostávají možnost věnovat se tomu, čemu by se věnovat chtěli, a nemají z čeho vybírat. Ale možná to jen vnímám hloupě zkresleně z pozice privilegovaného, protože mám velice dobrou roli, která mě dokáže slušně uživit...
Přeřeky a zakopnutí ve Hře o trůny aneb co se do seriálu nevešlo:
26. února 2015 |
