Slunce pálí a stébla pšenice v polích nad Spytihněví rozhýbe jen občasný vánek. Za chvíli všechna skončí pod žací lištou kombajnu řízeného Pavlem Suchánkem. Letošní letní žně tady právě vrcholí.
Z kabiny dvacet tun vážícího stroje má řidič krásný výhled na zvlněnou krajinu v údolí řeky Moravy. Ale zatímco na nedalekém Pahrbku si lidé užívají letní koupání, on tráví na poli i dvanáct hodin denně.
„Někdy je to trošku stresující,“ přiznává Suchánek.
Posazený je v polstrované sedačce, levou ruku má položenou na drobném volantu, pravou na oranžové páce. Ta vzdáleně připomíná počítačový joystick. Drobné knoflíky, kterými je vybavena, slouží především k ovládání více než devítimetrové žací lišty.
Na ni má šofér přes sklo moderního kombajnu výborný výhled.
Pod nohama se mu točí přihaněč se šroubovitým jádrem, který vyčesává obilí, a lišta za ním ho ustřihne. Obilí pak putuje do mlátičky, která z klasů oddělí zrna. Za kombajnem poté jen vylétává sláma.
„Když je pole hrbolaté, musí být lišta nastavená výš. Stejně tak, když se objeví kamení. Jinak se snažíme jezdit s ní co nejblíž u země,“ vysvětluje Suchánek.
Rychlost kombajnu činí 4 až 6 kilometrů za hodinu
Kombajn se rozjíždí, žádná závratná rychlost se od něj ale při sečení obilí čekat nedá. Většinou se pohybuje mezi čtyřmi až šesti kilometry za hodinu. Záleží na náročnosti terénu, v němž se stroj musí pohybovat, i na aktuálním výnosu obilí. Ten se udává v počtu tun obilí na hektar plochy.
„Čím je vyšší, tím musím jezdit pomaleji. Jinak by kombajn nestíhal obilí posekat a zároveň vymlátit,“ poodhalil Suchánek.
Veškeré podstatné informace, jako výkon a otáčky motoru, rychlost, teplotu chladicí kapaliny, výšku nastavení lišty, vlhkost nebo výnos, sleduje na dvou digitálních displejích. Přestože teplota ve stínu je 26 stupňů Celsia, uvnitř kabiny je příjemný chládek.
„Dnes už máme klimatizaci. To ve starších strojích bývalo v kabině pořádné vedro. Kombajnisté i traktoristé dříve museli vystát mnohem víc,“ popisuje pětapadesátiletý chlapík v zelených montérkách.
Spíše než vedro tak šoféry trápí všudypřítomný prach, který s sebou žňová sezona nese.
„Nejhorší je to v momentě, kdy se na kombajnu něco pokazí a je třeba jít ven,“ říká Suchánek.
Děti občas taky svezeme
Vzápětí kombajn na krátkou chvíli odstavuje u traktoru s valníkem čekajícího na okraji pole. Z ramena výsypky pak zhruba za minutu putuje celý obsah zásobníku obilí na vlečku. O rychlosti naplnění jeho zhruba sedmitunové kapacity opět rozhoduje výnos.
„Pokud dává obilí hodně, klidně vysypávám každých pět minut. Když mám před sebou dlouhou kilometrovou brázdu, seču mnohem rychleji, než když se točím na každých 50 až 100 metrech. Denně poseču i třicet hektarů, při nižších výnosech ještě víc,“ líčí Suchánek.
Zpovzdálí sleduje hučící kombajn malý klučina a zdráhá se jít blíž. Děti žně pořád zajímají, často se jich kolem strojů seběhne celý houf.
„Samozřejmě, že je občas taky svezeme,“ usmívá se řidič.
Malé srnky jsou hloupé, často zůstanou stát
To už ale kombajn znovu ukusuje další kus pole. Před obzorem z obilí vybíhá do nedalekého křoví srnka a také před lištou kombajnu se klasy podivně vlní.
„Asi zajíc nebo malá srnka,“ přemítá Suchánek a otevřeně přiznává, že každý rok při žních pod jeho kombajnem několik zvířat zahyne.
„Ta větší utečou. Zajíce ale v obilí uvidíte těžko. A malá srnka taky neuteče. Je hloupá, zůstane stát,“ vykládá.
Vůbec nejčastěji narážejí zemědělci na přemnožené divočáky, zvlášť v řepce.
Naopak podobnou scénu, kdy ve filmu Vesničko má středisková přejel kombajn mechanika Drápalíka, prý Suchánek naštěstí nezažil.
Ranní a večerní rosa = velké ztráty při sečení
Provoz obřího kolosu není žádná levná záležitost. Na posečení hektaru pole spotřebuje kolem dvaceti litrů nafty. Tu řidiči natankují do stroje ráno před vyjetím na pole. Součástí příprav na žňový den je i vyfoukání a promazání součástek plus případné opravy.
O tom, jak dlouhý časový úsek kombajny v obilí stráví, rozhoduje především vlhkost. Ranní a večerní rosa totiž znamená při sečení velké ztráty.
„Musí se jezdit pomaleji, ještě lepší je toho úplně nechat,“ potvrzuje Suchánek.
Letos si však společnost Lukrom, pro kterou kombajnista už řadu let pracuje, nemůže na výnosy pšenice z polí v okolí Spytihněvi a Halenkovic stěžovat.
„Z hektaru získáváme kolem sedmi tun. Dlouhodobý průměr v této oblasti je přitom u pšenice 6 až 6,5 tuny,“ vypočítal agronom firmy Petr Dočkal.
4. září 2009 |
