Už první slova mladičkého vypravěče – Věřím, že na každého čeká zázrak – vyšlou signál, že cynikové by měli vyklidit sál, jímž se za okamžik rozlije sladkobolná nálada dospívání. Do sousedství se právě přistěhovala rodina s holčičkou, jejímuž kouzlu kluk odnaproti propadne: na první pohled a navždy. Protože je jiná; miluje záhady.
Dejme tomu, že tak svou tajnou vílu vnímá zamilovaný školák; každý jiný včetně dívčiných rodičů vidí v hrdince spíše potrhlou zpovykanou slečinku, která svůj sklon k exhibici převléká za generační rebelii proti konvencím.
Navíc její noční výprava za sériovou pomstou, kdy jí mladík dělá řidiče, průvodce, důvěrníka i lokaje, působí dost dětinsky, třebaže některé typy odplaty nezapřou originální důmysl. Společně působí jako Bonnie a Clyde za časů nevinnosti včetně tance vysoko nad městem.
Po bláznivé noci, kdy vytrestá nevěrného přítele i jiné domnělé zrádce, však dívka zmizí a nechá za sebou Šifru mistra Leonarda kříženou s přípravou na maturitu. Její rafinované stopy totiž vedou od básníka Walta Whitmana po písničkáře Woodyho Guthrieho; díky tomu, že zamilovaný pátrač přibere dva kamarády, zanechá tu svou stopu i humor. Ovšem v učesaném stylu Rychlých šípů: těžko uvěřit, že mladíci shánějící právě partnerky na svůj brzký maturitní ples si dovolí poprvé v životě jít jeden den za školu.
Hlava plná vzpomínek
Ani filmařsky se Papírová města nevytáhla, pohybují se v bezpečných mantinelech studentské televizní Beverly Hills 90210 – koneckonců režisér snímku Jake Schreier nedávno pracoval pro Amazon na seriálu Alpha House.
Zkrátka Papírovým městům stačí typ zážitku „nic proti ničemu“, který se ve finále halí do nostalgie v duchu vzkazu Johna Greena: „Chtěl bych, aby diváci při odchodu z kina měli hlavu plnou vzpomínek na to, co obnáší být mladý a zamilovaný.“
Zní to tklivě, skoro tklivěji než zásadnější příběh Hvězdy nám nepřály, v němž se mladá láska postavila smrti, vyhrála filmové ceny MTV i jiné dorostenecké ankety a utržila tři sta milionů dolarů. Jenže kdo už vzpomínky na první lásku v hlavě dávno nosí, dopřeje si k nim i zralejší film než Papírová města.
