Svatbu jste měli v sobotu na Vysočině. Kde přesně?
Bylo to blízko mého rodiště, kousek od Měřína na jednom rodinném statku. Hned když jsme se tam šli podívat, věděli jsme, že je to to pravé místo s pozitivní energií, historií a že je to přesně náš styl. Obřad byl naplánovaný na 16. hodinu. Celý den bylo přes 30 stupňů a sluníčko, ale kolem půl třetí se přiřítil bouřkový mrak, tak ženich svatbu urychlil na 15. hodinu. Přesně po svatebním slibu začalo pršet, což bylo krásné. Celý obřad se konal venku pod vzrostlou vrbou.
Svatba byla kvůli miminku?
Určitě ne. Vše začalo v listopadu, kdy jsme se přestěhovali za Prahu, což byl sen nás obou. Při stěhování jsem se na Lukáše obrátila a řekla, jestli se v létě nevezmeme. U nás neproběhly žádné zásnuby. Oba jsme věděli, že k sobě patříme. Nikdy jsem ani netoužila po drahém zásnubním prstýnku. U štědrovečerní večeře jsme to každý oznámil své rodině a v lednu seznámili navzájem naše rodiče. Svatbu jsme plánovali tedy mnohem dřív. Ale miminko, které jsme si přáli, také. O svatbě věděli jen nejbližší.
Kdo vám šel za svědky?
Moje svědkyně byla moje kamarádka, spolužačka z gymnázia. Jelikož mám dva sourozence, nechtěla jsem si vzít jednoho, protože by to bylo nefér vůči druhému. Lukáš má jednoho sourozence, bratra, který mu šel zároveň i za svědka.
Kolik bylo hostů a kdo se staral o přípravy?
Celkem nás bylo 25, takže to bylo opravdu v rodinném kruhu a vše bylo příjemné a pohodové. Všechny jsme poprosili, aby dodrželi náš „Boho styl“, což znamenalo žádná kvádra, žádné černé barvy, jen letní košile, letní kalhoty, dámy letní šaty. Většinu věcí jsme si dělali sami. Vyráběli jsme si sami svatební oznámení, zasedací pořádek jsme označili na židlích lapači snů se jménem a místo myrty jsme rozdávali ručně vázané korálky. Se vším ostatním nám pomáhala paní Šárková z třebíčské svatební agentury. Ta pro nás zajistila úžasnou svatbu, nádhernou slavobránu, krásnou tabuli a celkově tu naši „bohovýzdobu“. Narazila jsem tu na úžasné a poctivé lidičky, kteří dokázali celou tu dobu udržet naše tajemství a komunikovat se mnou snad i o půlnoci.
Proč jste zvolili intimní svatbu a ne mediální, jak je u celebrit zvykem?
Ani jeden médii nežijeme. Svatba měla být hlavně o nás, proto jsme se ani dopředu nepotřebovali chlubit, kde a kdy svatba bude a jak bude luxusní. To slovo přímo nenávidíme. Zvolili jsme si i místo, které by novináři stejně těžce hledali, které souzní s přírodou a kde jsme se všichni cítili uvolněně.
Od koho jsi měla šaty?
Šatičky jsem chtěla mít šité, aby mi i zůstaly. To samé i u malých družiček. Měla jsem jasnou představu. Žádná klasika, chtěla jsem šaty podtrhující ženskost a hlavně něžnost. Šila mi je Žaneta Malénková, které jsem moderovala její autorské přehlídky a padly jsme si do oka. Trefila se přesně do toho našeho stylu.
Hosté na svatbě dodrželi „Boho styl“.
Kdo tě líčil a česal?
Už od začátku jsem věděla, že se chci připravovat sama. Vzala jsem si akorát na pomoc s vlásky bývalou spolužačku ze základky, která učesala družičky a pár přítomných dam. Většinou to byly copánky a vlny. Vzhledem k tomu, že jsem si prošla prestižní školou Make Up Institute Prague a udělala si kurz profi líčení, líčila jsem se sama. Dokonce jsem stihla nalíčit i maminku, sestru a družičky. Tím, že ta svatba byla taková přírodní, moc líčení potřeba nebylo.
Jaké máte prstýnky?
Prstýnky máme taky dost jiné. Žádné brilianty a podobně. Chtěli jsme takové, které vystihují nás. Máme je stříbrné s renesančním vzorem a zeleným kamínkem, turmalínem, který otevírá srdeční čakru, zvyšuje něhu, soucit a trpělivost. Dodává životní sílu.
Jaké jste měla první pocity coby novomanželka?
Měla jsem před obřadem opravdu velkou trému. Když jsem viděla po celém dni svého budoucího muže a k tomu začala hrát píseň Here comes the sun od Beatles, na kterou jsem šla k oltáři, měla jsem srdce až v krku. Musela jsem hluboce dýchat, ale bylo to krásné. Pak jsme pronesli svatební slib, který byl pro oba hodně těžký, jak se nám klepaly hlasy. Jak začala hrát roková pecka More than a feeling od Bostonu a do toho pršet, hned byl smích na tvářích všech. Byla to radostná chvíle, tak proč plakat. To já jsem si poplakala, až jsme pustili holoubky a přišli gratulovat rodiče.
Trošku mi to připadá z fotek i z povídání, že jste měli lehce hippie svatbu.
Ano. Zažili jsme sluníčko, déšť, bouřku, kroupy, při přípitku se nám rozbila sklenička (neplánovaně), dort jsme krájeli před hostinou a kytici jsem házela asi o půlnoci. Byla to trochu svatba naruby. Jak říkáš, prostě hippie svatba. Žádná pravidla, ale o to to bylo hezčí.
Svatba Jitky Válkové a Lukáše Boho
Jméno budeš užívat vlastní, nebo po manželovi?
Je ze mne paní Jitka Boho. Jméno se neskloňuje. I naše děti ponesou toto jméno. Jsem v tomhle asi zastaralá, ale myslím si, že když už jednou jdu do toho, že budu vdaná paní, tak chci mít i příjmení po manželovi. Nechávat si tedy Jitka Boho Válková, jak mi někdo naznačoval, není dobré. Slyšela jsem, že si člověk pak nese energii obou příjmení a nemuselo by to být dobré. Takhle jsem spokojená. Určitě nikomu hlavu neutrhnu, když napíše Jitka Válková, vím, že mne tak lidi znají, ale v občance a oficiálně budu jen Boho.
Plánujete s Lukášem svatební cestu?
Svatební cestu neplánujeme, jen jsme si řekli, že si uděláme jeden den výlet někam do přírody. Já udělám obložené housky, dáme je do baťůžku a půjdeme na túru. Chlubit se fotkami z Malediv, Seychel apod. určitě nebudeme. Víme, že jsme mnohým lidem s miminkem i svatbou vyrazili dech a že jsou tací, kteří to opravdu nemohou skousnout a budou nás špinit, ale naše láska je silnější a všem takovým se můžeme jen smát.
17. července 2015 |
