Když náměstek prostějovského primátora Zdeněk Fišer ukládal do opravené makovice pouzdro s lahví slivovice, na okamžik zapochyboval, jaký to má vlastně smysl.
„Doufejme, že naši potomci budou vědět, co to je,“ odtušil nicméně s úsměvem. Vzhledem k tomu, že makovice se v rámci oprav fasády sundávala letos poprvé po sto letech od stavby radnice, lze předpokládat, že se do ní opět někdo podívá až ve dvaadvacátém století.
Lahev památeční slivovice vypálené ke stoletému výročí prostějovské radnice náměstek Fišer věnoval ze svých vlastních zásob.
„Je to jubilejní slivovice ke sto letům radnice s emblémem na lahvi. Pokud ji řemeslníci neochutnali nebo se nevypaří, tak se určitě ani za sto let nezkazí,“ ubezpečuje.
Slivovice „pro potomky“ je speciální pálením i přípravou kvasu
Podle všeho se přitom naši potomci mají opravdu na co těšit. Jde totiž o nápoj, který s roky jenom získá na kvalitě a chuti. Tvrdí to Jan Kleiner ze Žešova na Prostějovsku, který jubilejní slivovici pro radnici pálil.
Na věž se vrátila makovice |
Ovoce pochází ze sadů ve Vilémově na Olomoucku a jde o jednoodrůdový švestkový destilát, u kterého byla už samotná příprava kvasu výjimečná.
Do bečky šly odpeckované švestky, do kterých se později přidalo jedno procento drcených jader. Ale zatímco normální kvas se obvykle pálí již po několika měsících, jubilejní slivovice zrála nadstandardně dlouho, celého tři čtvrtě roku.
„V nápoji se tak víc projeví aroma a síla ovoce,“ vysvětluje Kleiner.
Kvas poté v Žešově procházel trojstupňovou destilací, což je například na Prostějovsku opět výjimka. Klasická výroba se totiž dělá obvykle jen dvojstupňově.
Uzávěr lahve má aluminiový vršek, který zabrání odpařování
Jubilejní slivovice má padesátiprocentní obsah alkoholu, což sice není mnoho, ale na druhé straně víc vynikne chuť a vlastnosti nápoje. Kleiner nepochybuje o tom, že slivovice v lahvi stovku let bez problémů vydrží. Ba naopak.
„Pokud je destilát, který vyteče z kotle, chutný, bude chutný i za sto let. Je navíc pravda, že destilát si musí sednout a poležet, takže lety získává. Ani za sto let se nemůže zkazit, ale to už my neochutnáme,“ přemýšlí Kleiner.
Jedinou zradou by mohl být uzávěr, přes který by se slivovice mohla odpařovat.
„Kdyby tam byl korek, který je pórovitý a dýchá, mohly by z litru zbýt třeba dvě deci a slivovice by mohla i měnit barvu. Na jubilejních lahvích je však aluminiový vršek, který je zcela neprodyšný,“ ubezpečuje Jan Kleiner.
Do makovice se s dobovými věcmi vrátil i původní obsah
Spolu s lahví slivovice do makovice na věži prostějovské radnice putovaly i další vzkazy a dárky pro budoucí generace, včetně kopií dokumentů nalezených v původních dvou tubusech (více o původním obsahu makovice čtěte zde).
„Vzhledem k jedinečnosti některých dokumentů byly jejich originály uloženy v archivu města Prostějova a do tubusů šly jejich kopie společně s informací, kde se originály nacházejí. Ze stavu dokumentů uložených před sto lety je zřejmé, že způsob uložení zajistil jejich velmi dobrý stav,“ konstatoval primátor Prostějova Miroslav Pišťák.
Do makovice vedení města přidalo například složení zastupitelstva, aktuální plán města, Prostějovské radniční listy, rating města Prostějova, fotografie, demografický přehled, pamětní medaile a odznaky ke 100 letům radnice a osobní vzkazy radních budoucím obyvatelům města.
Opravy fasády prostějovské radnice, kvůli nimž okolo celé budovy a hlavně šestašedesátimetrové věže vyrostlo lešení, začaly letos na jaře. Původně měly skončit na podzim, ale ukázalo se, že balkony, římsy a technické prvky na fasádě nebo některé střešní konstrukce jsou příliš zchátralé, takže lešení zde zůstane až do poloviny příštího roku.
Budovu stavěli Rudolf Konečný a Josef Nedělník podle projektu architekta Karla Huga Kepky a dnes je kulturní památkou. Radnici dělníci dokončili na jaře roku 1914. Dvoupatrová stavba s asymetricky umístěnou věží v sobě nese prvky historismu a secese.
13. března 2015 |
