NASA slaví. Poprvé v historii se lidský výrobek přiblížil tak blízko tak vzdálené planetce jako je Pluto. Stalo se tak v úterý 14. července 2015 ve 13:49:57 hodin našeho času. Zůstat u Pluta ale New Horizons nemůže. Zabrzdit nebo nějak výrazně změnit dráhu totiž nedokáže a letí dál. I kdyby stroj teoreticky chtěl zabrzdit a vypálil při tom všechno palivo, které měl při startu na palubě, jen by se zpomalil zhruba o 0,3 km/s.
Poprvé se sonda ozvala tři minuty po těsném průletu kolem Pluta a na Zemi vyslala servisní informace o svém stavu. Ty do řídícího centra NASA dorazily o čtyři a půl hodiny později, tak dlouho putuje radiový signál z „okolí“ Pluta k Zemi.
První definitivní potvrzení úspěšného průletu kolem Pluta doputovalo do řídícího střediska 15.7.2015 ve tři hodiny ráno našeho času - viz tento tweet. „Telefonát domů“ byl samozřejmě dalším důvodem k oslavám.
Pokud vše dobře dopadne, o několik hodin později dorazí i první fotografie povrchu Pluta. Vzhledem k datovým objemům je však NASA nejspíš zveřejní až během středy. Více o přenosu fotografií ze sondy na Zem a srovnání s dosavadním nejlepším snímkem Pluta najdete ZDE.
Když letos v březnu z pozemního řídícího střediska naposledy upravovali dráhu sondy před průletem kolem Pluta, museli patřičné povely poslat na vzdálenost téměř pěti miliard kilometrů (přesně to bylo 4,83 miliardy). Ještě nikdy lidstvo žádný stroj na takovouto vzdálenost takto neřídilo.
Palubní trysky tehdy pracovaly 93 vteřin a snížily rychlost o 1,14 m/s. Tím zpozdily čas největšího přiblížení o 14,5 minuty a posunuly dráhu o 3 500 km stranou, takže dokonale odpovídá té plánované (viz obrázek) s největším přiblížením k Plutu 14. července na 13 695 km rychlostí 13,7 km/s. Poslední drobné korekce dráhy proběhly ještě na začátku července.
Poprvé uvidíme povrch Pluta. Bude tam voda?
Pluto je v naší soustavě v podstatě neznámá. Všechny planety obíhají prakticky v jedné rovině - maximální rozdíl je sedm stupňů. Pluto má rovinu „skloněnou“ (správně odkloněnou) o zhruba 17 stupňů. Navíc je jeho dráha mnohem méně kruhová - během poutě se někdy dostane i před oběžnou dráhu Neptunu.
O mnoho více toho nevíme. Našim teleskopům se Pluto jeví maximálně jako nevýrazná tečka složená z několika pixelů, ze kterých nelze vyčíst podrobnosti. A tak je velkou záhadou i například tak základní otázka jako: Jak vypadá jeho povrch?
Může být zvrásněný mnoha starými krátery třeba jako náš Měsíc, nebo hladký jako třeba povrch oběžnice „nedalekého“ Neptunu, Triton. Ten pokrývá vrstva ledové lávy, která se vylívá z útrob měsíce zřejmě díky teplu vznikajícímu rozpadem radioaktivních prvků v jádře - dokonce se spekuluje, že by se pod jeho povrchem mohla skrývat tekutá voda. Přítomnost vody je teoreticky možná i na Plutu. Pokud by tomu tak náhodou bylo, planetka by měla na pólech být mírně zploštělá vlivem rotace a kamery New Horizons by to mohly odhalit.
Pluto se podle našich dosavadních znalostí Tritonu dosti podobá a mají stejný původ (Triton je protoplaneta náhodou zachycená Neptunem), takže je poměrně rozumná naděje, že půjde o těleso geologicky „živější“ než třeba náš Měsíc.
Další otázkou je, zda Pluto nemá vlastní kometární ohon. Sluneční vítr z atmosféry totiž podle propočtů každou sekundu odvane nějakých sto až dvě stě kilogramů dusíku. Ale nikdo neví, jak může tento děj v takové vzdálenosti vypadat.
Toto jsou jen některé z mnoha otázek, na které možná díky průletu New Horizons postupně získáme odpovědi nebo se jim alespoň zase o něco přiblížíme.