Na první pohled to vypadá jako cyklistická práce snů. Celý závod se vezete, parťáci se o vás starají. Když přijdou technické problémy, pomohou a dovezou vás zpátky do pelotonu. Pak rozjedou závěrečný spurt, vy se do poslední chvíle schováváte za nimi - a celou vaší prací je zvládnout posledních maximálně pár set metrů.
Pořádně šlápnete do pedálů, a když vše klapne, zvedáte ruce nad hlavu a všichni vás oslavují. Skutečně je ale povolání sprintera tak snadné? Posuďte sami na příkladu Brita Marka Cavendishe, třetího muže středeční etapy Tour de France z Arrasu do Amiensu, kterou ve strhujícím finiši vyhrál jeho konkurent André Greipel.
Cavendish, spurterský rekordman Tour de France, který na nejslavnějším závodě světa vyhrál už pětadvacet etap, jistě i večer před startem etapy trávil na internetu studováním detailní mapy cílového města a především závěrečných metrů trati.
André Greipel právě projel jako první cílem páté etapy Tour de France.
Dělá to tak vždy, aby znal každý roh, každou nerovnost. Tím jeho práce začíná. Ač se může zdát, že se během závodního dne spíš veze, je to mylný dojem. I on má práci. „Někdy jsou právě první kilometry po startu nejtěžší,“ překvapuje Cavendish. „Celý tým včetně mě musí hlídat, aby se neutrhla velká skupina jezdců a nezačala dělat problémy. Už když ujedou více než čtyři, je třeba zpozornět.“
Základ? Udržet pozornost
Občas se role sprinterů blíží herectví. Alespoň tedy v podání Cavendishe, který nedávno přiznal, že soupeře zkouší i zmást. „Třeba předstírám, že hrozně trpím, že už nemůžu,“ líčí malou lest. „Soupeři pak vydají mnohem víc sil, protože se mě ještě před koncem snaží zničit, urvat. Z toho ale nakonec těžím, protože oni se vyšťaví.“
Základem však je udržet pozornost. Pořád, v každé vteřině. Zvlášť na letošní Tour, která je zatím plná nervozity. „Strašná etapa. Borci se začali loktovat už po pěti kilometrech,“ divil se ve středu v cíli Zdeněk Štybar, který v týmu Etixx často Cavendishovi vypomáhá a v závěru patří do vláčku, který má za úkol připravit ideální pozici.
Aby k tomu tentokrát mohlo dojít, musel se pro kolegu nejdřív vracet, když se mu porouchalo kolo. Oproti pádu, který postihl jiné spurterské eso Nacera Bouhanniho, to ovšem byla maličkost: Francouz musel z Tour předčasně odstoupit. Dotahování nesebralo Cavendishovi a jeho týmu příliš energie, takže když do cíle chybělo zhruba dvacet kilometrů, byl už Etixx zase v popředí.
Křičí se. Pokyny i nadávky
V tu chvíli je podle Cavendishe nejdůležitější rozvaha. „Nemusíte být úplně v čele. Jen je potřeba mít věci pořád pod kontrolou,“ prozrazuje svůj recept.
Etixxu se to dlouho dařilo, a když k pásce zbývaly zhruba tři kilometry, natlačil se až na špici. Dokonce i ve žlutém trikotu jedoucí Tony Martin tvrdě dřel a udával tempo, pak ho vystřídal Štybar.
„Rozjíždět spurt není vůbec nic jednoduchého. Všichni mají své vláčky, každý svého sprintera,“ oddychoval v cíli. „Všichni se tam cpou, občas se do toho zamotají i ti, kteří myslí na celkové vítězství. Takže vpředu je to doopravdy boj,“ popisoval zatím nejlepší Čech v celkovém pořadí letošní Tour.
André Greipel zvedá ruku, je vítezem páté etapy Tour de France. Cavendish dojel třetí.
Dá se vůbec ve vřavě, kdy u bariér křičí tisíce diváků, nějak dorozumívat? Jak má který člen týmu vědět, kdy odstoupit? „Stíháme jen nejjednodušší pokyny: levá, pravá, jeď, stop,“ vyjmenovává Cavendish. „Ale je potřeba to opravdu zařvat srozumitelně, jinak se to v tom rámusu ztratí.“
Vzduchem často létají i nadávky, boj se přiostřuje. Když předposlední člen vláčku odstoupí a udělá prostor, přichází Cavendishův čas. „Ideálních je 200 metrů do cíle,“ tvrdí Brit. V tu chvíli ze sebe potřebuje vydat všechnu zbývající sílu. „Ale ještě důležitější je akcelerace. Pokud dokážete zrychlit během chvilky, máte vyhráno.“
I když i tentokrát Cavendish akceleroval, jak mohl, na lepší než třetí místo to nestačilo. A tak se možná opět bude mluvit o tom, jestli letos vůbec dokáže vyhrát etapu. Opět o něm mnozí budou pochybovat, jako už mnohokrát v minulosti.
V tom je pozice spurterů možná nejsložitější: jsou pod neustálým a obrovským tlakem fanoušků, vlastních týmových šéfů, sponzorů. To oni jsou nejvíc vidět, to oni musí vyhrávat - či aspoň být na pódiu. Běda, když to nevyjde. „Někteří imbecilové si myslí, že cyklistika je počítačová hra,“ zuřil Cavendish, když mu diskutéři na internetu vyčítali, že vypustil sprint ve druhé etapě, skončil až čtvrtý a připravil tím týmového lídra Martina o šanci na žlutý dres.
Ve středu se už alespoň dostal na stupně vítězů. „Zkusíme to zase v další etapě,“ slíbil za celý tým Štybar. Když to vyjde, bude Cavendish znovu králem. Aspoň na chvíli.
