Jak na sira Nicholase Wintona vzpomínáte?
Jednak je to strašná novina, protože ještě před deseti dny jsem se s ním domluvil, že za ním pojedu. Je to neuvěřitelné. Pro mě je to jako, když vám zemře někdo z rodiny. Na druhé straně Nicky, když si na něj mám vzpomenout, tak ho vidím jen usměvavého, jak vždy dělá legraci a špásuje.
Zemřel sir Nicholas Winton, zachránce stovek židovských dětí |
Mimo to, že zachránil ty děti, tak měl další neuvěřitelnou vlastnost, že všichni lidi, kteří byli s ním, se cítili dobře a vlastně se s ním smáli. To bylo také obrovské štěstí. Myslím si, že to byl velmi skromný člověk, který nikdy nechtěl, aby měl v médiích nějakou slávu.
Matej Mináč Slovenský režisér a producent, který se proslavil filmy o siru Nicholasovi Wintonovi. |
Nyní ale na něj bude celý svět vzpomínat, celý svět je inspirován tím, co udělal. Tři sta tisíc dětí a mladých lidí po celém světě podepsalo petici na udělení Nobelovy ceny. To je už dobrý základ, protože všichni tito mladí lidé budou pokračovat v jeho šlépějích. Budou dělat něco dobrého pro druhé, což se mi zdá fascinující.
Z vašich slov je zřejmé, že sir Winton neusiloval o to, aby dostal Nobelovu cenu. Je dnes jeho rodině líto, že jí nedostal?
Já myslím, že ne. On se tomu vždycky strašně smál, že ti lidi nejsou normální, jak by mohl dostat Nobelovu cenu. A říkal, kam by jí vůbec dal. Pro něho největší cenou bylo, když k němu lidé přišli, tak se zašpásovalo a lidi u něj přespali. Šli společně do restaurace, bavili se o světovém dění, o projektech, které plánuje. Pustili mu operu, měl úžasnou DVD kolekci oper. Když mohli, tak s ním zašli na bridž. Prostě miloval život. Zdá se mi, že i toto je určitým způsobem jeho odkaz.
Jak vás napadlo zpracovat filmy o Wintonovi?
Dostal jsem se k němu, když jsem dělal film se scenáristou Jirkou Hubačem Všichni moji blízcí o židovské rodině před druhou světovou válkou. Zdálo se nám, že ten příběh by potřeboval světlo v tunelu. Protože jsem předtím dělal hodně dokumentů, tak jsem se začal hrabat v materiálech a hledal jsem příběh.
Bylo pro mě fascinující, že jsem objevil Nicholase Wintona. Vůbec jsem netušil, že žije. Ulovil jsem pár řádků, kde bylo, že nějaký Brit vyvezl 669 dětí v osmi vlacích. Byl jsem tím úplně fascinovaný. Čas plynul a postupně se ukazovalo, že je to ještě více fascinující, úplně neuvěřitelné, že ten člověk je jedinečný. Kdo udělá něco takového, že zachrání skoro sedm set dětí a nepoví o tom ani své manželce? Neznám nikoho dalšího.
Nicholas Winton: Anglický makléř, který desítky let tajil své hrdinství |
Jak Winton reagoval, když jste mu řekl, že o něm budete natáčet dokument?
Hrozně to nechtěl.
Jak jste ho přemluvil?
Nebylo to jednoduché. Skutečně nepotřeboval žádnou reklamu. Jeho bavil život jako takový a ne aby ho někdo natáčel. Teprve, když jsem mu řekl: „Nicky, uvědom si, že když ten příběh zpracujeme a najdeme zachráněné děti, které většinou přišly o své rodiče a příbuzné, ty pro ně budeš představovat nějakou kotvu, pevný bod v životě.“ Na to se dal přesvědčit, protože to nedělal pro sebe, ale pro druhé.
Plánujete filmové pokračování Wintonova příběhu?
Nyní připravuji s britským producentem velký film na toto téma, chtěli bychom tam velkou britskou hvězdu. Ve filmu by se ukázaly úplně nové skutečnosti. Tím, že o ten příběh je nesmírný zájem a stále se objevují nové Wintonovy děti, tak se objevují nová fakta. Našla se v posledních letech u Wintonovy rodiny. Jak už jsem říkal, je to fascinující.
V roce 2011 byl Winton v Praze na premiéře Mináčova filmu Nickyho rodina:
