Film Bože, jak hluboko jsem klesla nám plnil plán, vzpomíná kinař

  • 8
„S láskou na něj vzpomínám,“ vypráví někdejší šéf kina o erotickém snímku Bože, jak hluboko jsem klesla, jehož hvězda Laura Antonelliová zemřela ve věku 73 let. Lechtivý italský příběh totiž plnil tehdy povinný plán návštěvnosti, takže kinař nemusel hrát takzvané „spřátelené“ filmy.

„Film Bože, jak hluboko jsem klesla byl nejen mládeži nepřístupný, což byl v té době ledakterý, ale především byl zařazen mezi takzvané preferované filmy,“ vypráví Jaroslav Vančát, bývalý vedoucí kina Dobříš.

„Preferované byl za minulého režimu společný název pro bulharské, rumunské, ruské, mongolské a další spřátelené filmy, na které jinak nikdo nechodil a u nichž platil předpis splnit z návštěvnosti nejméně asi 25 až 30 %,“ líčí pamětník.

Vančát už si přesně nevybaví, jaký podíl předpis nařizoval, ale ví, že skoro nikdy se jej splnit nepodařilo a pak nebyly prémie. Pomohl mu právě snímek se skandální pověstí Bože, jak hluboko jsem klesla.

„Hrál jsem ten film ještě i večer od půl jedenácté a dokonce v noci od půl jedné, abych využil čas, kdy nám byl zapůjčen. Měl jsem pak splněno na celé čtvrtletí a nemusel jsem pouštět preferovaný spřátelený film ani jeden,“ směje se Vančát.

Dodnes netuší, jak se západní erotika mezi „doporučené“ kousky ze socialistického tábora dostala. „Možná i tehdejší Ústřední půjčovna filmů potřebovala plnit návštěvnost na preferované filmy. Tenkrát se tvrdilo, že autor předlohy byl protikapitalistického smýšlení,“ vzpomíná Vančát.

Režisér a scenárista snímku Luigi Comencini točil díla válečná i sociálně laděná, proslavily ho tituly Chléb, láska a fantazie či Silnice Řím - Neapol neprůjezdná! Na scénáři dráždivého hitu s ním pracoval Ivo Perilli.