V červnu se vyhoupla do rekordních výšek poté, co Nova odvysílala díl dokumentující otřesné hygienické podmínky, v nichž žije rodina Blehových s dvěma malými dětmi.
Natáčeli jste na ubytovně, kde žili manželé, silní kuřáci se dvěma dcerami. Nikdo z rodiny si nečistil zuby, pravidelně se nemyl, šestiletá dcera nebyla zvyklá používat toaletní papír (více zde). Řada diváků proto volala po odebrání dětí sociálkou. Jak to vidíte vy?
Takhle jednoduché to není. Kdo určil normu, co je dneska správně? Sebrat jim děti a dát je do domova je nesmysl. Podle mě by bylo v pořádku, kdyby k nim sociálka párkrát zašla, což se údajně stalo, ovšem prý konstatovala, že je vše v pořádku, a to je tedy pro mě šokující. Ale kdyby existovala nějaká mezi-instituce, která tam přijde jednou za měsíc a zkontroluje, jestli má dítě vyčištěné zuby nebo převlečené spodní prádlo, myslím, že by to stačilo. Ty děti mají svou mámu rády. Nemůžeme všichni jednat v duchu rčení „podle sebe soudím tebe“. To, že si já čistím zuby třikrát denně, neznamená, že to tak musí dělat každý. Paní má právo si je nečistit. Ale myslím si, že už nemá úplně právo neučit to svoje děti. Bohužel to není ojedinělý případ. Divila byste se, jak často se při natáčení setkáváme s tím, že si malé děti v předškolním věku vůbec nečistí zuby.
Pro Věru Blehovou, která se nemyla a nečistila zuby , byla největším problémem absence tabletu, u nějž tráví zhruba pět hodin denně.
„Vyměněná manželka“ Lucie mezitím jejím dětem na ubytovně nakoupila hygienické potřeby a zařídila půjčení pračky.
V minulosti jste říkala, že hlavní motivací lidí, kteří se do Výměny manželek hlásí, není překvapivě padesátitisícový honorář, ale potřeba řešit problémy v rodině...
Ano, u spousty těch lidí nejsou peníze skutečně podstatné, pro některé jsou samozřejmě zajímavé a jen pro pár lidí jsou důležité. Navíc když si uvědomíte, že těch padesát tisíc musí zdanit, přijdou o sociální příspěvky, mnohdy si bere dovolenou i manžel, tak nula od nuly pojde. Jednou z mála účastnic, u které jsem cítila finanční motivaci, je Gábina, která má podle mě problém s alkoholem (více zde).
Účastnice Gábina měla nejen podle režisérky velký problém s alkoholem.
Proč se tedy podle vás přihlásili zmínění manželé z ubytovny, jejichž vztah byl podle všeho docela harmonický?
Paní na začátku dílu říká, že chtěla zjistit, jak se má starat o rodinu. Tak to bohužel moc nedopadlo.
Po odvysílání taky vyšlo najevo, že se už před lety účastnila i castingu na SuperStar, a tak mě napadá, jestli Nova nesáhla do archivu kontaktů, aby byl v pořadu zajímavý typ účinkující.
Upřímně, já vůbec netušila, že se do SuperStar hlásila. Vůbec nám o tom neřekla, přestože v dotazníku, který účinkující vyplňují před začátkem natáčení, se výslovně ptáme, jestli se někdy účastnili nějaké soutěže. Asi považovala první kolo castingu za nedůležité.
Zmíněnou výměnu jste srovnávala s jinou, dřívější, kde také zasahovala sociálka. I tam šlo o problém s hygienou?
Ano. Erika z Olomouce, to je náš památeční díl. Diváci mu říkali „prochcané matrace“. Náhradní maminku tam dělala báječná holčina z Týna nad Vltavou, já jsem natáčela v její rodině, kolega byl na druhé straně u pěti dětí Eriky. Do takovýchto rodin, kde máme podezření na problémy s hygienou, vybíráme lidi, o kterých třeba tušíme, že jsou očkovaní na žloutenku. Takže k Erice jsem cíleně vybírala zdravotnici, ta holka byla záchranářka. Očkovaný je samozřejmě i celý štáb.
Jak moc jste řešili, zda tentokrát sociálku kontaktovat, nebo ne?
Přiznávám, že to byla naše iniciativa, napadlo to režiséra Jiřího Hornycha, který tam točil, a pak jsme to probírali. Zároveň však se stejným nápadem přišla i vyměněná manželka. Ale vždycky máme na telefonu dětské i dospělé psychology, takže jsme to dost pečlivě konzultovali. Byla jsem přesvědčená, že to udělat musíme.
28. května 2015 |
Míváte problém udržet se, abyste do dění v rodině nějak nevstupovala?
To tedy mívám. Člověk se od toho musí zcela oprostit a postavit se do úlohy pozorovatele. Ale ten poslední den, když už mám hotovo a mám pocit, že rodině mám co říct, se většinou neudržím a řeknu jim pěkně od plic, co si myslím.
Měla jste vy osobně někdy během natáčení takovou krizi, že jste ho sotva dokončila?
Ano. Byla to jedna z prvních řad kolem roku 2006 a šlo o rodinu s osmi dětmi. Měla jsem obrovskou krizi, protože jsem nemohla říct, co si myslím. Šlo o chování jednoho z rodičů k dětem. Víc o tom nemůžu mluvit, protože to nemám nijak podložené. Dotyčný si ale ode mě vyslechl hodně, když jsme skončili.
Jak vlastně natáčení probíhá technicky, kdo ze štábu se ho účastní?
V každé rodině je tříčlenný natáčecí štáb: režisér-kameraman, asistent produkce a režie a pak technik. Pouze první den, kdy se točí vizitka a přejezdy manželek, pátý den při změně režimu a poslední den u „osmi očí“ jsou kameramani dva. Do rodiny přijdu v době, kdy její členové začínají vstávat, někdy to může být i před pátou ráno. Přijdu, začnu točit, kameru pořád držím v ruce, v pohotovosti, i když je zrovna vypnutá, a odcházím, až když si jdou všichni lehnout.
To je docela záhul...
Šílený. Taky jsme za těch jedenáct let, co Výměnu natáčíme, z původního týmu zbyli jen dva, všichni ostatní se vystřídali. Až během posledních tří řad máme stabilní tým, dva páry, které se střídají.
Je horší ta fyzická únava, nebo psychické vyčerpání?
Rozhodně psychické vyčerpání. Fyzicky to samozřejmě taky není nic snadného, zkuste si držet šestnáct hodin v ruce filmovou kameru. Ale ten psychický tlak je pekelný.
Říkala jste, že musíte natáčet permanentně i kvůli vaší případné zpětné ochraně. Ale co v noci, to nenatáčíte?
V noci tam nejsme. Párkrát se mi stalo, že když se náhradní manželka cítila špatně, zůstala jsem spát v obýváku na sedačce, abychom měly obě klid, ale je to opravdu mimořádné.
Kdy během natáčení poznáte, že se rodí výjimečný díl, který vzbudí větší ohlas?
Myslím, že druhý den to už je jasný. U některých lidí je to ale zřejmé už při seznámení. Když někdo zahájí vizitku větou: Komu se to nelíbí, ať nám pr... políbí, tak to je pro reality show poklad a v duchu jásám.
Jak je možné, že se ti lidé pořád hlásí? Čekala bych, že když už vědí, o co jde a co je tam může čekat, že zájem opadne.
Vůbec. Zájemců neubývá. Byla jsem velmi příjemně překvapená i při poslední výzvě. Týden po ní jsme měli čtyři sta přihlášených rodin. Za měsíc začínáme další natáčení.
Mají ti lidé třeba možnost vycouvat z účinkování poté, co už je natočeno?
To vám bohužel nedokážu přesně říct, nejsem právník. Já osobně jsem nikdy neřešila, že by lidé posléze s odvysíláním nesouhlasili. Ale řešila jsem, že nevydrželi, chtěli to vzdát při natáčení a taky to vzdali. Ale díly se stejně odvysílaly. Jednou jsme končili osmý den výměny, podruhé dokonce už pátý den. Ale ten materiál byl natolik dobrý, že na hodinu vysílání vydal, takže jsme to normálně přiznali a odvysílali. Ale k takovému předčasnému ukončení musí být pádný důvod, morální nebo psychický.
Výměna manželek |
Co vás během natáčení Výměny nejvíc zaskočilo?
Jako člověk dost soucítím s druhými lidmi a snažím se jim pomáhat – a při natáčení se vždycky najde chvilka, kdy s tou ženou sedíme a povídáme si jen my dvě. Jsou to záležitosti, které pak do vysílání nejdou. Kolikrát jsem se dozvěděla opravdu hnusné věci z jejich života, z dětství. Potom se mi natáčí velmi těžko, pořád to mám v hlavě a zároveň musím zpracovávat to, co se děje během výměny. Pak je ale nádherné, když se mi ten člověk za rok ozve a řekne: „Děkuju, zachránila jste mi manželství. Konečně jsem to po deseti letech manželovi řekla a vyřešil se náš vztah.“ To je pro mě taková satisfakce, že je mi pak úplně jedno, jakou měl ten díl sledovanost.
Sama žijete v Praze, zaskočila vás v počátcích natáčení nízká životní úroveň, která je v některých odlehlých koutech Česka?
Ze začátku to byl šok. Stejně tak mě šokuje, kolik lidí končí v exekucích jenom kvůli věcem, které já považuju za nepodstatné. V pořadu o tom nemluvíme, ale mockrát jsem zažila, že se rodiny dostaly do průšvihu kvůli naprostým hloupostem. Třeba si koupili velkou plazmovou televizi na úvěr, který je semlel tak, že se dostali do exekuce. Bože můj! V některých rodinách panuje opravdu hluboká ekonomická negramotnost. Lidi si půjčují na vánoční dárky, na dovolenou. Přece když na to nemám, tak nejedu.
Na druhou stranu jste se setkali i s rodinami, které trpěly nedostatkem třeba kvůli nezaměstnanosti.
Ano, to byl případ lesbického páru z mrňavé vesničky na severní Moravě. Ty holky společně vychovávaly pět dětí a strašně chtěly pracovat, ale tam opravdu nebylo kde. Jedna z nich v sezoně dělala v nějaké fabrice u pásu, druhá stahovala dřevo z lesa pro sousedy. Ony počítaly, jestli je vyjde levněji koupit bochník chleba nebo dvacet rohlíků. Ale ty jejich děti měly skvělé zázemí, byly úžasně vychované, čisté. To byl pro mě tak přímý střet s chudobou, který se navíc dotýkal dětí, že mi z toho bylo opravdu smutno. Vidíte, že jedno z dětí je velmi talentované, a víte, že nebude moci jít na školu, protože na to nemají. V takových případech mívám záchvaty solidarity a zaplatím rodině třeba dovolenou nebo dřevo na zimu. A občas taky kupuju zubní kartáčky (smích).
Časopis TÉMARozhovor s Janou Rezkovou vyšel v časopise Téma. V nejnovější čísle v pátek 3. 7. najdete mimo jiné povídání s Vendulou Svobodovou a také s herečkou Ivou Janžurovou.  Iva Janžurová |
Natáčeli jste výměnu i s nějakým mužským gay párem?
Ano, v minulé sezoně, to byl výborný díl, dokonce jsme byli nominováni na nějakou gay cenu. Ti kluci sice své děti neměli, ale moc o ně stáli. Shodou okolností ten díl běžel zrovna v době, kdy se tu řešil zákon, jestli homosexuální páry budou moci adoptovat děti. Tihle dva byli tak úžasní, že kdyby se na ten díl podívali naši politici, leccos by možná pochopili. Byla to poměrně malá vesnice, tradičně smýšlející lidi. Ale když viděli, jak se „náhradní tatínek“ o svěřené děti stará, tak i ti tvrdí chlápci traktoristi, kteří by jinak gaye jednoznačně odsoudili, najednou ve střetu s realitou měnili názor. Tím nechci, proboha, říkat, že je Výměna manželek osvětový pořad. Je to komerce, ale myslím, že tyhle jemné věci se nám občas daří postihnout.
Tím jste mi asi odpověděla na to, co vás na natáčení pořád ještě, navzdory vší únavě a vyčerpání, baví.
Nechci to formulovat jako poselství, to by bylo hodně nadnesené, ale pokud někoho aspoň něco u té televize zasáhne, zamyslí se nad sebou, nad svou rodinou, změní třeba jen drobnost, tak zaplaťpánbu za to. Takže je to nakonec to poselství.
Máte osmadvacetiletou dceru, která jde ve vašich stopách. Teď nově se podílí na reality show Dovolená v Protektorátu a spolupracuje s vámi i na Výměně manželek.
Ano, už čtvrtou sezonu. V aktuální sérii dělala ten díl z Jižního Města. Volala mi hned první den po natáčení vizitky: „Matko, ty mě hodně nenávidíš? Kam jsi mě to poslala, přilepila jsem se ponožkami do nějaké louže, sotva jsme tam vlezli.“
Stálo vás hodně sebezapření pustit ji do tohoto projektu?
Ona se mě moc neptala (smích). Doufala jsem, že jednou bude paní doktorka po tatínkovi a bude se o mě na stará kolena starat, ale nevyšlo to. Ale je v tom dobrá, má hodně empatie a leckdy je i silnější než já.
Vy jste režírovala různé typy reality show, včetně SuperStar, režírujete i seriály Ordinace v růžové zahradě a Doktoři z Počátků. To je hodně široký tematický rozptyl.
Ta pestrost je pro mě důležitá. Já se po natáčení Výměny vždycky těším, když jdu na hranou věc, kde mám v ruce scénář, jsou tam herci, kteří dělají, co řeknu, to je nádherný. Na druhou stranu trvám na tom, že reality, kde jste zároveň i kameraman a musíte se spolehnout jenom sama na sebe, vás ohromně vyškolí.
Co uděláte jako první věc, když dotočíte? Dáte si panáka?
Ne. Jdu pod sprchu a umyju se solí. Mám ráda ezoteriku a podobné záležitosti, proto mám vždycky pocit, že se musím kompletně očistit. Tak naberu hrst soli a celá se vydrbu, všechno to ze sebe musím smýt.
11. června 2015 |
