Místo na letiště by cestující na zaoceánských letech jezdili do přístavu. Letadla vzlétající a přistávající na moři mimo nejhustěji obydlené oblasti by podle Errikose Levise a Varnavase Serghidese, autorů návrhu, vyřešila hned dva problémy současné letecké dopravy. „Využitím hydroplánů bychom eliminovali hluk nad obydlenými oblastmi a vyhnuli se nutnosti dalšího rozšiřování infrastruktury,“ uvedl Levis pro zpravodajský server CNN.
Trup přecházející v křídla
Hydroplány
|
Jejich představa moderního hydroplánu vychází z některých současných koncepcí klasických dopravních letadel budoucnosti. Mělo by jít o tzv. blended-wing-body letadlo, což znamená, že by hydroplán neměl klasická křídla, ale trup by v křídla přecházel postupně. Umožnilo by to lepší rozmístění cestujících v prostornější kabině. Samotná konstrukce letounu by byla pevnější a odolnější.
Hydroplán by měl zašpičatělý trup ve tvaru písmene V, čímž by získal nejen dobré aerodynamické vlastnosti, ale zároveň by se eliminoval odpor při vzletech a přistáních na vodě.
Díky velkému rozpětí a šířce trupu by letoun byl dostatečně stabilní, aby se na vodě příliš nenakláněl do stran. Pohonné jednotky by byly umístěny na zádi letounu nad úrovní křídel, což by je chránilo i před vodními sprškami a zároveň by „odstínily“ hluk vůči zemi.
Levis a Serghides počítají s velkou variabilitou svého návrhu. Letadla by se podle nich měla vyrábět v různých velikostních variantách tak, aby pojala od zhruba 200 cestujících až ke dvěma tisícům.
Vodíkový pohon: plusy a minusy
|
Letouny by měly být větší než „dráhová“ letadla s obdobnou kapacitou, nijak by je totiž nelimitovala omezená kapacita letišť a ranvejí. Velké nosné plochy by stroji zase pomohly ušetřit na palivu. Týkalo by se to však především supervelkých strojů s kapacitou nad asi 800 cestujících.
Vodní letadla na vodíkový pohon?
Vědci jdou ve svých snech o superekologickém hydroplánu ještě dále a uvažují i o náhradě tradičních ropných leteckých paliv těmi na bázi vodíku.
„Z bezpečnostních důvodů nemůžeme cestující dát pod úroveň vodní hladiny. Zbývá nám tedy obrovský prázdný prostor, který bychom klidně mohli využít jako palivové nádrže na vodík,“ vysvětluje Levis.
Vědci si jsou vědomi toho, že jejich projekt nejspíš není otázkou nejbližší budoucnosti. Kdyby se na novodobých hydroplánech začalo intenzivně pracovat, mohly by se podle nejlepších odhadů začít rýsovat v horizontu asi 10 let.
„Bude to chtít další výzkum, ale není v tom žádná antigravitace nebo něco podobného. Naprostá většina toho, s čím jsme pracovali, se už v letectví běžně používá. V této chvíli jsme se zasekli na tom, že není vůle zkusit něco nového,“ řekl Levis pro CNN.
Hydroplány létaly už za druhé světové války. Vrak nacistického stroje je dnes cílem potápěčů u norského pobřeží:
17. ledna 2015 |
