„Mně se na této akci líbí, že je to takový návrat ke kořenům. Živé obrazy jsou zapomenutý žánr. Byly velmi populární v době obrození. Tehdy se dělaly relativně často, nejběžněji šlo o výjevy z dějin, u lidí vzbuzovaly nadšení,“ poznamenal Miroslav Marek z pelhřimovské agentury Dobrý den, která eviduje české rekordy.
Dosavadní nejmohutnější živý obraz čítal podle Marka dohromady 136 lidí. Vytvořili jej 28. října 2008 u příležitosti 90. výročí založení československého státu lidé v Olomouci. Jihlava tuto akci překonala zhruba trojnásobně. V parku Gustava Mahlera se sešlo celkově 405 účastníků. Mimo jiné mezi nimi byli studenti gymnázia, hasiči a mladí sportovci. Ti představovali třeba dobové řemeslníky.
Projektu Komenský se loučí s Jihlavou se ujal mladý režisér Matěj Balcar. Původní představa byla uskutečnit obraz až o tisíci účastnících, ale jak se záhy zjistilo, vybrané místo nedisponovalo možnostmi pro tak vysoký počet účinkujících.
Přesto režisér plochu blízko centra Jihlavy ocenil. „Prostor parku Gustava Mahlera se mi moc líbí. Je ze tří stran uzavřený, takže tak trochu připomíná jeviště. Navíc je členitý a s nerovnostmi terénu chceme pracovat, aby se nám to velké množství účinkujících neslilo do jedné masy,“ vysvětlil již před akcí Balcar.
Živý obraz se uskutečnil v rámci probíhajícího mahlerovského festivalu v Jihlavě. Parkem zněla hudba jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé poloviny 19. století Zdeňka Fibicha.
