Americké zpravodajské služby zveřejnily v polovině května tajné dokumenty, které americké komando nalezlo v roce 2011 při zabití Usámy bin Ládina. Materiály obsahují mimo jiné formulář k náboru budoucích sebevražedných atentátníků i dlouhodobou koncepci al-Káidy.
V USA odtajnili Usámovy dokumenty. Formulář měl i na nábor mučedníků |
Nemalá část veřejnosti však byla z tisíců dokumentů zklamaná. Čekala totiž na zveřejnění mnohem obyčejnější věci - sbírky pornografie, kterou zásahový tým zadržel při prohledávání domu bin Ládina v pákistánském Abbottábádu. Když přišly otázky z řad veřejnosti, proč se na světlo světa nedostala Usámova sbírka videí na zahnání nudy, odpověď byla jednoduchá. „Tyto materiály nebudeme zveřejňovat kvůli charakteru jejich obsahu,“ sdělil mluvčí nejvyššího šéfa amerických výzvědných služeb James Clapper.
Veřejnost se tak musela spokojit s neověřenými informacemi o tom, že bin Ládin si liboval spíš v klasičtějších žánrových kouscích a že jeho sbírka pornofilmů by se co do velikosti neztratila ani v dobře zásobeném sex shopu. Paradoxní je, že věren své víře se měl někdejší nejhledanější terorista světa podobným materiálům vyhýbat, připomíná server The Guardian.
To, že pornografie stále častěji přehlušuje jinak pevnou víru islamistů, potvrzuje i Louise Shelleyová z Univerzity George Masona. Podle ní islamisté pornem bojují se stresem, který každý den zažívají na bojištích. Pornografický materiál je tak kromě stahování z internetu pašován i po zemi v rámci dodávek potravin či zbraní.
Boj Američana za Usámovo porno
S tím, že americké tajné služby odmítly odhalit pornoarchiv bin Ládina, se nehodlal smířit jeden z redaktorů pánského serveru BroBible David Covucci. „Jsem chlap. Nijak mě nerozhodí, když budu vědět, na jaké porno se koukal Usáma bin Ládin. Nebudu ho mít potom víc rád, nebudu ho po tom méně nenávidět,“ napsal Covucci.
Zákon o svobodném přístupu k informacímZákon o svobodném přístupu k informacím je legislativní nařízení, které garantuje přístup k informacím držených státem. Ustanovují proces, ve kterém mohou být vznášeny požadavky na vládou držené informace. Vláda je typicky vázána povinností vydat a podpořit otevřenost k takto vyžádaným informacím. Ve Spojených státech dne 4. července 1966 podepsal prezident Lyndonem B. Johnsonem nařízení Freedom of Information Act, které vešlo v platnost následující rok. Dodatky o přístupu k informacím v elektronické formě (The Electronic Freedom of Information Act Amendments) byly podepsány prezidentem Clintonem 2. října 1996. Nařízení se vztahuje ke všem federálním agenturám. Nicméně, rozsah tohoto práva se liší podle jednotlivých států nebo teritorií.
Zdroj: Wikipedia |
Nebyl to však o prázdný internetový výkřik. Covucci se rozhodl využít Zákon o svobodném přístupu k informacím, píše server The Washington Post. V rámci něj může jakýkoli občan Spojených států požádat o zpřístupnění informací držených státem (více viz box).
„Je to opravdu silný nástroj pro novináře,“ myslí si Covucci a ve stylu svého domovského serveru dodává, že „všichni chlapi by měli mít možnost vědět, na co se díval nejhledanější muž světa“ (na část žádosti Covucciho v angličtině se můžete podívat zde).
Covucci v dopise adresovaném CIA argumentoval mimo jiné i tím, že zveřejnění pornografické sbírky by mohlo bin Ládina ukázat ve zcela jiném světle. „Co kdybychom zjistili, že se díval výhradně na bílé americké pornoherce. Nebylo by to proti jeho přesvědčení? Nebylo by zajímavé, kdybychom se o něm tohle dozvěděli?“ ptá se Covucci.
A na co se tedy bin Ládin díval nejraději? To se zřejmě nikdy nedozvíme. Covuccimu po týdnu přistál ve schránce dopis přímo z centrály CIA. V něm informační specialista Michael Lavergne píše, že žádosti nemůže vyhovět. Covucci posléze přiznal, že CIA argumentuje zcela v souladu se zákonem (jeho plné znění v angličtině si můžete přečíst zde).
Podívejte se na dopis CIA, kterým zamítla zveřejnění materiálů:
Nejhledanějšího teroristu světa zastřelili Američané v tomto domě:
3. května 2011 |
