Jak to dělají kosmonauti? Podívejte se na záchod ve vesmíru

Lidské potřeby se nevyhýbají ani astronautům, kteří pobývají dlouhodobě na vesmírné stanici ISS. A zatímco se dočasní obyvatelé komplexu chlubí různými technickými vymoženostmi, toaleta zůstávala poněkud opomíjena. To se ale nyní změnilo.

Italská astronautka Samantha Cristoforetti se rozhodla, že ukáže, jak funguje jedno z nejpotřebnějších zařízení na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).

Jak funguje vesmírná toaleta

Do mísy se při velké potřebě vkládá polopropustný pytlík, který se rozevře a přitiskne ke stěnám. Výkaly proud vzduchu strhává do rozevřeného pytlíku a pouze plyny a menší množství kapalin proniknou do odpadu.

Pro močení slouží speciální nástavce. Směs vzduchu a moči spolu s odpadem z „velké strany“ jde do rotačního separátoru, kde se odděluje od plynu kapalná část, včetně splachovacího dezinfekčního roztoku kyseliny chromsírové, která bezpečně rozloží případné zbytky tuhých odpadů a zabije mikroorganismy.

Oddělený vzduch ze záchodu prochází přes chemické filtry odstraňující zápach a vrací se zpět do ovzduší stanice.

Kapalinu pak čerpadlo přečerpává do výměnné nádržky označené ruskou zkratkou JeDV-U (nádoba na vodu – moč).  Z moči je prostřednictvím destilace extrahována čistá voda. I když je to voda čistá tak, že se dá i pít, někteří astronauti s tím mají problém. Proto je tato voda používána v elektronové jednotce. Pomocí elektrolýzy se voda také může rozložit na vodík a kyslík. Zatímco vodík je jako nepotřebný vypouštěn ven, kyslík je používán pro dýchání v kabinách stanice.

Pevný odpad je skladován ve speciálních vzduchotěsných kontejnerech, které vyzvedávají zásobovací lodě a nechají je posléze shořet v atmosféře při návratu.

Více na stránce NASA zde.

Toaleta musí být plně funkční i ve stavu beztíže, a proto je vybavena elektronikou a ventilátorem, který vytváří podtlak, aby zachytil pachy (už tak má nevětraná ISS svůj specifický odér) a plovoucí odpad.

Toaleta připomíná ty pozemské. Pohodlné posezení astronautů na místě ve stavu beztíže zajistí držáky na nohy a sedátko, které je oproti pozemskému profilované tak, aby na něj zadní část těla dobře přilnula. Pomocí vzduchu je poté vsáto to, co na Zemi odstraňuje spláchnutí vodou.

Vesmírný záchod tak není nijak levná záležitost. Když NASA před zhruba sedmi lety chtěla koupit do svého modulu vlastní, počítala s přibližně 400 miliony korun. Toaletu přitom koupila od ruské strany, protože to vyšlo levněji, než kdyby vyvíjela vlastní.

Nyní má každý člen posádky ISS k dispozici vlastní nálevku. Ta je připevněna k hadičce, která odvádí moč do nádržky s odpadní vodou. Kdo použije záchod v ruské části stanice, musí donést nádržku do nákladní lodi, která po odpoutání od komplexu shoří v zemské atmosféře.

Vesmírná toaleta v ruské části ISS

Pokud se něco porouchá, je to problém. Když byl v roce 2008 na ISS pouze jeden záchod v ruském modulu Zvezda a odešel mu motorek zajišťující nasávání tekuté složky odpadu, museli kosmonauti chodit až do připojené lodi Sojuz, kde však měla toaleta jen omezenou kapacitu. I proto byl na poslední chvíli upraven náklad raketoplánu Discovery, který tak dovezl součástky na opravu záchodu.