Jak se nápad na biatlonovou hymnu vlastně zrodil, Gabrielo?
Fotbalisté mají „Zelená je tráva“, tak jsme chtěli i my mít něco svého. Můj přítel se zná s Michalem Horáčkem, slovo dalo slovo a najednou se Michal vynořil se slovy k téhle hymně. Zvukově se o ni postaral Michal Pelant, což je úžasný hudebník a kytarista, který hraje ve skupině s Davidem Kollerem. Nikdy bych si nepomyslela, že bych jednou mohla zpívat písničku od takových hudebních kapacit jakou jsou oni dva
Michal Horáček při vyhlášení tvrdil, že měl na výběr: buď hymnu nazpívá Lucie Bílá nebo vy sama.
To byl super vtip, hodně jsem se nasmála. Ale jsem hrozně ráda, že jí svěřil mně.
Text písněMy jsme Češi, my jsme Češky Jen sníh padne na macešky |
Text se vám zamlouvá?
Líbí se mi, jenže jak jsem byla na pódiu nervózní, úplně mi vypadla dvě slova. Byla jsem tak hotová, že jsem si na ně zaboha nemohla vzpomenout. Spousta lidí to asi nevnímala, protože ta slova neznala. Prostě jsem tam hodila místo nich nějaký neurčitý zvuk.
Kolikrát jste píseň předtím zkoušela?
Doma několikrát. Taky jsme ji nazpívávali ve studiu, potom ještě v sále odpoledne před vyhlášením a při generálce galavečera. Pokaždé byla v pořádku. Ale když jsem to nejvíc potřebovala, tak mě pamět kvůli té nervozitě nepodržela.
Viděla jste někdy haku?
Jasně, viděla.
Ještě byste mohla při zpěvu písně tancovat.
Taky mě to napadlo, ale měli jsme málo času a už to nebylo realizovatelné. Ale jsem přesvědčená, že třeba při svěťáku, až zase bude v Novém Městě, naše píseň vyzní tak, jak byla myšlená. Nacvičíme ji, předvedeme a rozproudíme tím diváky. Doufám, že mě podpoří minimálně i Michal Šlesingr, Ondra Moravec a Verča Vítková.
Vraťme se k vám. Co jste od konce zimy stihla?
Jé, já jsem toho stihla. Spousty výstav, operaci krčních mandlí, odpočinek, dovolenou v Dubaji, nazpívat různé věci, fotit se pro sponzory i pro fond týraných dětí.
A teď už je na programu dne opět především trénink?
Jo, v pondělí jsem poprvé od konce sezony trénovala. Všichni ostatní už byli tréninkově v plném proudu, jenže já jsem byla 4. května na té operaci a po ní jsem si ještě na dva týdny musela dát klid. Tak věřím, že se zase brzy dostanu do formy.
Jste plná elánu?
Hrozně moc. S minulou sezonou se to nedá srovnat. Chuť do tréninku mám vážně velkou. Možná mi i pomohlo, že jsem si tu pauzu o dva týdny prodloužila.
A už se nenecháte zahltit vedlejšími aktivitami, tak jako před rokem?
Přesně tak, to už nikdy neudělám.
Co říkáte novým destinacím, kde se máte připravovat?
Moc je oceňuju. Po letech, kdy jsem bývali na stále stejných místech, se těším na změnu. Máme v plánu pěkná místa, kde jsme nikdy nebyli. Příští sobotu letíme do Norska do tunelu, kde se už budeme připravovat na lyžích. A následující měsíc nás čeká třítýdenní kemp ve Francii.
Opustili jste tedy takřka domovskou Pokljuku, kam jste pravidelně jezdili na soustředění?
Až v Pokljuce opraví asfalt, tak přijedeme zase zpátky. (směje se) Stýskat se mi po ní bude, to ano, protože jsme tam jako doma. Už jsem jen čekala, kdy nám dají čestné občanství. V Pokljuce je to fakt super, personál hotelu je už jako naše rodina, naši tetičky a strejdové. Vždycky se tam rádi vracíme. Přesto oceňujeme tu změnu destinaci. Už to bylo vážně pořád stejné.
24. května 2013 |
