Kolář hrál v plzeňské cestě za titulem jednu z nejdůležitějších rolí. Přispěl devíti góly, patřil k nejlepším hráčům ligy. Především si však zaslouží velký obdiv za to, jak se statečně dokázal prát se ztrátou manželky Terezy, která zemřela v závěru loňského roku. Jakoby mu fotbal v těžké životní situaci dodával síly.
„Samozřejmě to bylo těžké. Stalo se, co se stalo... Fotbal je velká součást mého života. A to, že já jsem součástí plzeňského týmu, který je ne jednou, ne dvakrát, ale už potřetí mistrem ligy, je pro mě velké zadostiučinění,“ říkal Kolář po utkání s Jihlavou, které Plzeň vyhrála 2:0 a stvrdila zisk titulu.
Co sezonu rozhodlo?
Klíčové bylo vítězství se Spartou doma i na Letné. Vidím, že jsme se dostali do takové pozice, že od nás každý čeká dva až tři góly každém utkání, že všechny přehrajeme. Musíme se s tím vyrovnat a je vidět, že to umíme.
Mohl jste ve vaší situaci vůbec nad bojem o titul přemýšlet?
Bylo to složité, určitě. Ale je to hra a já ji hraju proto, abych vyhrával, ne abych hrál o osmé desáté místo. To by mě asi nebavilo. Jsem vděčný za to, že tu můžu být, hrát o nejvyšší příčky.
Soustředit se na fotbal ale muselo být pro vás hodně těžké.
Nechci, aby to teď vyznělo, že mi to bylo jedno. To určitě nebylo, jsem strašně šťastný, že jsme to dokázali, myslím, že jsme si to za celou sezonu zasloužili. Odvedli jsme dobrý kus práce.
Navzdory tomu, co vás potkalo, jste byl na jaře klíčovým hráčem týmu...
Pral jsem se s tím už delší dobu. To, co se stalo, je sice poměrně čerstvé, ale my jsme žili už předtím trochu jiný život než zdraví lidé, i když já samozřejmě nemocný nebyl. Těžko se mi o tom mluví. Fotbal je jen fotbal, v životě jsou důležitější věci.
Jak vám ve složitém období pomohli spoluhráči?
Smích léčí a tady v té naší partě to platí dvojnásobně. Jsme pohromadě už hodně let a já mám štěstí, že jsem tady.
Jaké byly první myšlenky poté, co jste si zajistili titul?
Musím říct, že jsem nad tím už od rána hodně přemýšlel. Chtěl jsem si ten den užít, věřil jsem, že vyhrajeme. Nakonec jsme to zvládli a ... Mám takové smíšené pocity. Mám radost, jsem smutný... Nevím, nevím co k tomu říct.
Budete teď mít náladu a síly na oslavu?
Samozřejmě, budu. Co jiného mám dělat? Oslava... Jo, proč ne? Budeme slavit, samozřejmě. Je to potřetí za pět let, žijeme si tady takový náš plzeňský sen. Jsem rád, že jsem jeho součástí.
Na pódiu s vámi byl i těžce nemocný Marián Čišovský. Co vám blesklo hlavou, když za týmem přišel?
Co k tomu říct... My se honíme za balonem, přitom život je o něčem jiném.
