Mohutné a zároveň elegantní soukolí se kovově leskne v záři několika lamp. Stovky ozubených koleček a kol jsou mistrně usazeny v konstrukci bytelného ocelového stolu. Stojíme u více než stoletého srdce olomouckého orloje. Klenutou místností na radnici o rozměrech zhruba čtyři krát pět metrů zní vteřinu po vteřině přesný tikot jeho jedinečného stroje.
Ve svém „zákulisí“ je orloj rozdělen do tří pater, samotný stroj stojí v tom prostředním. Při pohledu zvenku, z Horního náměstí, jde o část se čtyřmi ciferníky po stranách a jedním větším se znameními zvěrokruhu uprostřed. O patro výš jsou uloženy otáčející se figury.
Od tikajícího srdce jsou tam skrze dřevem obložený strop napjaty desítky ocelových lanek. Směrem dolů ze „strojovny“ vede malé točité schodiště k nejnižšímu patru, průřezem v podlaze tam prochází také kyvadlo. Ve stěně tohoto nejnižšího podlaží orloje je při venkovním pohledu usazený nejnižší „ciferník“ s kalendářem. Jde o magické, pro dějiny města posvátné místo.
Orloj přitom radnici zdobí už od 15. století. Na severní stěně je pro něj celá staletí vyhrazený bezmála 14 metrů vysoký výklenek. Jeho podoba se však během let několikrát měnila.
Orloj opravil neodsunutý Němec, rodina o něj pečuje dodnes
Ta nynější pochází z let 1947 až 1955, kdy pro orloj malíř Karel Svolinský navrhl mozaiky složené celkem ze čtyř milionů skleněných kostiček rozložených po sto metrech čtverečních. Nový orloj mohli Olomoučané poprvé spatřit při slavnostním odhalení v pondělí 9. května 1955, lidé tehdy před 60 lety zaplnili celé náměstí.
Olomoucký orloj |
Kromě čelní strany orloje se však po druhé světové válce pracovalo i v jeho zákulisí. Stroj z konce 19. století potřeboval opravu, za úkol ji dostal hodinář a jeden z mála neodsunutých olomouckých Němců Konrad Schuster.
Na ocelovém stole, jenž celé více než sto let staré fascinující soukolí nese, ho dodnes připomíná cedulka, na níž malovaným písmem stojí: „Rekonstrukční práce orloje válkou poškozeného provedl v letech 1946 –1955 Konrad Schuster, olomoucký hodinář.“
Jeho rodina je s orlojem spjata dodnes. Péči o orloj převzal syn Karel Schuster a také vnuk. Orloji se věnuje každý den, vždy před polednem ho chodí natahovat.
Wehrmacht starý orloj nezničil, řada lidí si to ale dodnes myslí
Šedesáté výročí odhalení orloje, jehož vzhled ve stylu socialistického realismu oslavuje dělníka, vědce, rolníky a hanácký folklor, ovšem připomíná i rozporuplnou kapitolu z jeho poválečné historie. V ní vznikla nepravdivá legenda o tom, že na konci války ustupující německá armáda orloj střelbou nevratně a těžce poškodila.
„Od začátku mě provokuje to, jak moc byli lidi obelháváni. Orloj byl sice za druhé světové války poničen, ale ne natolik, aby se musel přestavovat tak drastickým způsobem,“ uvedla již dříve pro MF DNES Anežka Šimková z Muzea umění v Olomouci.
Historička umění se orloji věnuje zhruba 40 let, je spoluautorkou expozice o historii orloje na olomoucké radnici. Už za minulého režimu uspořádala výstavy, na nichž ukázala, že se celá řada původních součástí starého orloje zachovala. Jednu z expozic musela za normalizace dokonce předčasně ukončit.
Ještě po válce byl přitom orloj spolu s radnicí zrekonstruován ve své původní podobě. Navzdory tomu na začátku dubna 1947 město vypsalo soutěž na jeho nový vzhled. Ani to však ještě neznamenalo definitivní zvrat.
„Soutěž byla věnována pouze návrhu nové malířské výzdoby - se zachováním opravené architektury, sochařské výzdoby a celkové tradiční podoby orloje se tedy dosud počítalo,“ uvádí v akademických Dějinách Olomouce bývalý ředitel Muzea umění Pavel Zatloukal.
Olomoucký orloj? Jedna z nejnázornějších ilustrací pojmu kýč
Také on uvádí, že poškození orloje z května 1945 nebylo ve skutečnosti závažné. Soutěž ale skončila krachem, Olomouc po ní proto přímo oslovila tři umělce.
Historie symbolu OlomoucePodoba orloje vycházela ze středověké představy o vesmíru a světě. Kalendářní číselník v dolní části představoval zemskou sféru, astronomická část hvězdnou a nejvyšší část s andělskou zvonkohrou sféru andělskou. Zlom znamenal poválečný konec 40. let 20. století. Padlo rozhodnutí přebudovat orloj ve stylu socialistického realismu. Boční stěny původního orloje byly zbořeny v roce 1949, definitivně zmizel 29. prosince 1950. Odhalení „socialistické“ podoby Olomouc zažila 9. května 1955. |
Byl mezi nimi i Svolinský, zakázku přijal. V říjnu 1947 předložil předsedovi olomoucké kulturní komise Stanislavu Křupkovi dva návrhy. První se ubíral směrem k použití skleněné mozaiky, druhý k předválečné podobě.
„Křupka vzápětí nadšeně souhlasí s první variantou, obává se pouze odporu brněnských památkářů,“ píše Zatloukal. Ti však zásadní proměnu orloje v dopise z 15. prosince 1947 podpořili. Podle Dějin Olomouce doporučili „zachovat mechanismus orloje, ale jeho novou vnější úpravu … řešiti v duchu současného umění“.
Sám Zatloukal „socialistický“ orloj v akademických Dějinách označuje i za jednu z nejnázornějších ilustrací pojmu kýč, které u nás byly tehdy vytvořeny.
„Olomoucký orloj, tento triviální symbol vítězství plebejské, barbarské podstaty - či spíše pokusu o její oslavu - nad někdejší křesťanskou a měšťanskou tradicí, se postupně změnil v symbol doby svého vzniku - symbol tragikomický,“ dodává Zatloukal.
