Tehdy v německém Kolíně nad Rýnem si snad všichni ruští hráči s výjimkou Alexandra Ovečkina sundali z krku stříbrné medaile. První kanál uťal televizní přenos ještě před slavnostním ceremoniálem.
Tentokrát je tady nesportovní chování ruské sborné znovu. Rusové sice podali Kanaďanům ruce, ale hned jak si pověsili stříbro na krk, už se snažili uniknout. Někteří prostě neunesli pohled na radujícího se soupeře, který je ve sledovaném střetu dvou velmocí tak potupil.
Hvězdný Ovečkin marně přemlouval spoluhráče, aby počkali, až dostanou kanadští hokejisté pohár a zlaté medaile a vyslechnou hymnu.
Většina z nich se nezastavila ani v mixzóně při žádostech ruských novinářů.
Zástupce mladé generace Vladimir Tarasenko ze St. Louis nejprve zaváhal, ale pak se vrátil. Mluvil potichu. Zdrceně.
„Přehráli nás ve všem. Musíme z toho vyvodit patřičné závěry,“ řekl 23letý útočník. „Chtěl bych se omluvit fanouškům, my takhle nemůžeme hrát. Je to frustrující a trapné. Je nutné rozebrat chyby a pokusit se je napravit,“ dodal a odešel, stříbrnou medaili měl mimochodem pouze v ruce...
Kanonýr Ovečkin byl mnohem sdílnější. Poskytl tři různé rozhovory, ačkoliv ani jeden nebyl dlouhý, washingtonská hvězda se ukázala jako vzorný profesionál.
Ovečkin: Proč bych měl litovat, že jsem na turnaj přiletěl?
„Měli jsme šanci vyhrát. V první třetině byla hra otevřená a měli jsme dobré příležitosti. U Mozjakina byl dobrý moment, já jsem měl také jeden. Kdybychom něco proměnili, tak by to byl jiný zápas. Ve druhé třetině jsme upřímně řečeno vyhořeli. Měli jsme jenom jednu střelu na branku,“ litoval Ovečkin.
„Kanada hrála velmi dobře. Hned bylo vidět, že je to tým s velkými dovednostmi a zkušenostmi,“ uznal 29letý Rus. Na otázku jednoho z televizních reportérů, jestli jsou Kanaďané opravdovými šampiony, však odpověděl dost lakonicky: „Vyhráli šampionát, takže jsou šampioni.“
Podle Ovečkina ruské hokejisty tato potupná porážka může posunout dál. „Mladí kluci si mohli zahrát proti takovým personám, jako jsou Crosby, Giroux nebo Burns. To je cenná zkušenost.“
Ovečkinovi ve sbírce úspěchů přibyla trochu nechtěná stříbrná položka. Ze svého 11. mistrovství světa si domů odveze druhé stříbro (ano, hádáte správně - první „získal“ v roce 2010), k tomu má ještě tři mistrovské tituly a dvě bronzové medaile.
„Ovšem, že nelituju, že jsem přijel ze zámoří na poslední chvíli. Čeho bych měl litovat? Kdo mohl, tak tu hrál,“ divil se Ovečkin poslednímu dotazu.
Jeho víkendová mise každopádně byla neúspěšná. Ale je třeba jej ocenit, že na rozdíl od ostatních Rusů alespoň neztratil úctu k soupeři.
