Nebude to mít lehké, ale po vítězství nad Kanadou a bronzovém úspěchu ho hráči odnesou z ledu na ramenou.
„Získat medaili byl tehdy státní zájem,“ řekl médiím o tlaku na svého otce rovněž hokejový trenér a expert Marek Sýkora. A úspěch vyžadoval také početný zástup fanoušků.
MS v Prazeseriál MF DNES |
Oproti předchozím šampionátům si v roce 1959 neužila mezinárodní hokejové bitvy jen pražská Štvanice, ale i stadiony v ostatních koutech republiky. Dvanáct týmů bylo rozděleno do tří skupin, které se odehrály v Brně, Ostravě a Bratislavě.
Českoslovenští hokejisté se představili na Slovensku. Utkání o 7. až 12. místo diváci netradičně shlédli na kluzištích v Kolíně, Mladé Boleslavi a na Kladně, zatímco finálové boje, kam postoupily první dva týmy z každé skupiny, už se přesunuly na Štvanici.
Od posledního (zlatého) šampionátu v roce 1947 pražský zimní stadion prošel proměnou - před dvěma lety se z hřiště pod otevřeným nebem stal zastřešený stadion.
Jádro dodalo Kladno
Vlastimil Sýkora tam byl v roce 1959 jako doma. Zimní stadion na Kladně tehdy procházel náročnou rekonstrukcí, takže Oceláři odehráli celou sezonu, korunovanou ligovým titulem, právě na pražském ostrově.
FaktaMS 1959 Československo: Vladimír Nadrchal, Jiří Kulíček - Karel Gut, František Tikal, Rudlof Potsch, Jan Kasper, Stanislav Bacílek - Ján Starší, Karol Fako, Miroslav Vlach, Jaroslav Volf, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Bohumil Prošek, František Vaněk, Josef Černý, Miroslav Rys. Trenér: Vlastimil Sýkora. Konečné pořadí: 1. Kanada, 2. SSSR, 3. Československo, 4. USA, 5. Švédsko, 6. Finsko, 7. Německo (NSR), 8. Norsko, 9. Německo (NDR), 10. Itálie, 11. Polsko, 12. Švýcarsko. |
„Sýkora s sebou do československé reprezentace přivedl hned šest ligových šampionů, kolem kterých následně sestavil bronzový tým,“ píše Miloslav Jenšík ve své knize Devatero hokejových zastavení.
Pět hráčů povolal z Brna, tři z Bratislavy, jednoho z Vítkovic a dva ze Sparty - nejlepší střelec ligy Vladimír Zábrodský chyběl. Ze základní skupiny hokejisté postoupili bez větších problémů. Porazili Švýcarsko (9:0) a Polsko (13:1), ale nestačili na Kanadu.
S hráči javorových listů Čechoslováci prohrávali po druhé třetině už 0:7 a zápas nezachránily ani dva góly Vlacha a Jiříka v poslední třetině. Do finálových bojů v Praze postoupilo Československo ze druhého místa.
Utkání z mistrovství světa poprvé vysílala kromě rozhlasu i televize, takže tlak veřejnosti na trenéra Sýkoru se tím ještě zvýšil. Fanoušci čekávali po dvanácti letech z domácího mistrovství opět zisk medailí.
Nejdřív zklamání, pak euforie
Zápas se Švédskem se národnímu týmu před tribunami zastřešené štvanice povedl (4:1) a českoslovenští hokejisté potvrdili roli favorita také proti Finsku, které v klidu přestříleli 8:2. Pak euforie pohasla.
Sýkorův tým nezvládl závěr dobře rozehraného zápasu se Sovětským svazem (3:4) a klopýtl i v pátek třináctého s výběrem USA (2:4). V posledním zápase se měl národní tým pokusit o téměř nemožné - porazit už jisté mistry světa z Kanady alespoň o dva góly, a přebrat tak Spojeným státům bronzové medaile.
KOUČ. Trenér československé reprezentace Vlastimil Sýkora na archivním snímku.
Mužstvo do utkání vstoupilo výborně, ovšem za stavu 4:3 ve třetí třetině chyběl hokejistům stále jeden gól. Ve snaze o vyrovnání zkusili Kanaďané hru bez brankáře, ve které ale přišla velká chvíle Miroslava Vlacha.
„Neměl jsem dobrý výhled, kolem bylo spoustu lidí, ale vím, že přijel na modrou a odtamtud poslal kotouč do branky,“ okomentoval pro Českou televizi Vlachovu tečku za turnajem pyšný trenér Vlastimil Sýkora.
Československo na druhý pokus porazilo mistry a slavilo senzační bronz!
