Někdo může tvrdit, že za neúspěchem stojí zaváhání v utkání s Norskem, ovšem i samotní Slováci tuší, že problém leží hlouběji. Naši východní sousedé na turnaji nepřesvědčili, působili nevyrovnaně, nervózně a především nedávali góly.
Není to urážka, když si člověk položí otázku: Může se Slovensko v nejbližších letech vůbec zvednout a na světových šampionátech pravidelně postupovat do vyřazovacích bojů? Tak, aby to nebyla jenom výjimka jako tři roky stará stříbrná medaile?
„Může, jasně, že může. Každý to chce, ale je potřeba udělat určité kroky,“ vykládá útočník Tomáš Tatar, mladý talent z Detroitu, který do Ostravy přijel s tím, že má tým zachránit. I to je důkaz, jak je na tom slovenský hokej špatně - je to stejné, jako kdyby Češi záviseli na Frolíkovi nebo Tlustém.
Chyběli střelciGóly, to byl snad nejviditelnější důvod, proč Slovensko na šampionátu neuspělo. Nedařilo se ani hvězdám. Byť má Marián Gáborík na kontě nakonec čtyři trefy, na ledě nebyl lídrem, který tým táhne za vítězstvím. A nedařilo se ani mladým talentům jako Tatar, Jurčo nebo Páník. "Bylo to víc trápení než pomáhání, jsem si toho vědomý," nezastíral Tatar, který neskóroval ani jednou. "Nešlo to, takový je hokej. Uskakovaly mi puky, měl jsem nepřesné střely. Jsem smutný, že jsem nemohl víc pomoct mužstvu. Možná právě moje góly by ho pusunuly, ale bohužel..." |
Největším problémem je nedostatek talentů, kterých ani nijak zásadně nepřibývá. Spíš naopak. Stejně palčivý je i problém s úrovní tamní nejvyšší soutěže, která po odchodu Slovanu Bratislava do KHL upadla do podprůměru a logicky nemůže produkovat kvalitní hráče.
„To Slováky hrozně brzdí,“ říká televizní expert David Pospíšil. A stejně to vidí i Tatar. „Výchova konkurenceschopných hráčů je u nás těžká. V tomhle směru jsme už daleko třeba za Švýcarskem, z něhož se hodně hokejistů dostává do NHL. A perfektní úroveň má i jejich liga. Proto je potřeba využít úspěch dvacítky, která letos získala stříbro. Z toho ročníku může být hodně hráčů, kteří pomůžou národnímu týmu.“
Přesto Slováci v poslední hrací den pořád živili teoretickou naději na postup. Ta ovšem ležela v rukou soupeřů, kteří nepomohli. Definitivní verdikt padl už před soubojem s USA - Bělorusové totiž porazili Norsko a zajistili si čtvrté místo.
„Nebylo snadné se motivovat,“ přiznal trenér Vladimír Vůjtek. Vstup do utkání podle toho také vypadal a jeho tým brzy prohrával 3:0. Pak se ale zvedl a předvedl parádní obrat, který alespoň trošku vylepšil celkově špatný dojem. I přesto, že tým nakonec v prodloužení padl.
Tým totiž ukázal možnosti, je to povzbuzení pro utrápenou duši smutného slovenského hokejisty. „Nemyslím si, že máme špatné hráče. Soupeři jako Bělorusko nebo Švýcarsko se nám už vyrovnali, ale pořád jsme ještě hokejově o kousek před nimi,“ tvrdí kapitán Tomáš Kopecký.
Teď to jen dokázat. A proč ne hned příští rok? Do té doby musí vedení slovenského hokeje najít náhradu za trenéra Vůjtka, jenž dopředu oznámil, že končí. Kdo nahradí? Začínají převládat hlasy, že je po dvou cizincích čas pro domácího trenéra.
