V Kiai Resonance proti sobě stojí dva samurajové. Ačkoliv je to hra, chybí ukazatel zdraví a další obvyklé propriety. Stačí jediné zaváhání, obrazovku potřísní kapičky krve a jeden ze samurajů se zhroutí k zemi. Byť jsou duely zábavné, kromě několika výzev a on-line režimu toho hra bohužel více nenabízí. Ale popořadě.
Se samurajem se lze pohybovat dopředu, dozadu, zvládá uskočit i se rozeběhnout. Další tři tlačítka poslouží ke změně postoje a pokud už v něm samuraj je, tak i k vykrytí rány. Stiskem mezerníku se provede švih katanou, k dispozici ovšem je i silný úder, který prorazí obranu. V podstatě mluvíme o klasickém systému kámen - nůžky - papír, kdy hráč musí adekvátně reagovat na to, co dělá protivník.
Souboje probíhají v parádní grafice, která evokuje tradiční japonskou malbu. Pozadí přitom nejsou úplně statická: ve větru poletuje listí, ve vodě vidíme vlnky. A do toho všeho hraje nádherná hudba. V soubojích rozhoduje především postřeh, ale i taktika. A hlavně: jsou vážně zábavné. Možná si říkáte, proč potom tak nízké hodnocení.
Mijamoto Musaši, mistr meče
„Není třeba počítat s budoucností, protože každý samuraj má být připraven zemřít v každém okamžiku.“
|
Největší problém spočívá v tom, že celý projekt působí jako demoverze, či raná verze v předběžném přístupu s minimem obsahu. Že hra obsahuje jen dva vzhledy samuraje a tři pozadí, budiž. Horší je to s umělou inteligencí, jejíž úroveň nelze nastavit. Výsledkem je to, že počítačem řízený samuraj zápasí pořád stejně, což rychle omrzí. Zabavit se ještě můžete několika výzvami, ke kterým se po dokončení už pravděpodobně nikdy nevrátíte.
Duely přímo vybízejí ke hře ve více lidech. Zahrát si můžete jak u jednoho počítače, tak on-line.
Problém je, že on-line lobby připomíná město duchů. Na pár hráčů jsem narazil při vydání, od té doby prakticky nic. On-line režim, který skýtá nezměrný potenciál, přitom působí, jako by byl jen do počtu. Pokud čekáte turnaje, on-line výzvy či pokročilé výsledkové tabulky, máte smůlu.
Kiai Resonance se hodnotí těžko. Minimalismus není na škodu, v tomto případě však mluvíme o nedostatku obsahu.
Při hraní jsem si pokaždé říkal, že je škoda, že autoři nešli více do hloubky. Nevyžaduji přímo příběhovou kampaň, ale při hře proti počítači by se šiklo více typů nepřátel s různými styly. Například agresivní, kdy musíte rychle zareagovat, nebo naopak pasivní, vyčkávající, kdy samuraj trestá zbrklý útok. On-line režim by také zasloužil více péče.
Na druhou stranu musíme brát v potaz i cenu. Za pět dolarů, tedy zhruba 125 korun, získáte hru, která sice nevydrží hodiny, ale nakonec zřejmě nebudete koupě litovat. Zejména pokud máte kladný vztah ke světu samurajů a Japonsku.
Hagakure„Člověk, o kterém se říká, že ovládá nějaké umění, se podobá hlupákovi. Jeho schopnosti totiž pramení z toho, že se pošetile zabývá pouze jednou jedinou věcí a na nic jiného nemyslí. Takový člověk je bezcenný.“ |