Vůjtek myslel na všechno. Už před turnajem angažoval k týmu psychologa, protože se bál, že jeho svěřenci v úvodních partiích nezvládnou tlak a roli favorita. To se také potvrdilo. A tak přichází na řadu další trumf v podobě Jarka Nohavici.
„Pán trenér Vůjtek se s ním osobně zná, takže se s ním už hodně dlouho dopředu domluvil, že nám přijde udělat koncert přímo na hotel. Já osobně o tom vím už od února,“ vykládal slovenský obránce Dominik Graňák.
Nohavica v nadsázce podotkl: „Já teď jen zvažuju, co zahrát. Jestli písně veselé, nebo smutné.“
Ať už tak, či onak, hudební zpestření přišlo slovenskému týmu hodně vhod. Hráči byli totiž po ztraceném utkání s Norskem, ve kterém si mohli už s předstihem zajistit postup do čtvrtfinále, hodně rozmrzelí.
Náladu v týmu popisuje Graňák: „Už po zápase jsme si řekli, že to, co bylo, nezměníme. Ale dostávat zklamání z hlavy není jednoduché. Věděli jsme, že turnaj nebude snadný a že na začátku máme čtyři zápasy, ve kterých se od nás očekávají body. Proto je koncert příjemná změna na odreagování.“
Nohavica je dobře známý i na Slovensku. „Měl jsem to štěstí, že jsem ho mohl vidět před dvěma lety v Moskvě. Znám jeho písničky. Sice ne všechny, protože jich je strašně moc, ale i tak můžu říct, že se mi líbí. Jak hudba, tak jeho texty a osobnost.“
Kdo ví, třeba i taková maličkost pomůže v bitvách s Finskem, Ruskem a Američany, ve kterých musí Slováci bodovat. A třeba to pomůže i k rychlejší regeneraci: i samotný Vůjtek se podivoval hernímu programu mistrovství, v němž jeho hoši museli odehrát v pěti dnech čtyři zápasy.
„Je to celkem záběr, ráno po zápase s Norskem jsme se probudili polámaní. Ale na obědě jsme už byli v pohodě, nálada se lepší. Ve čtvrtek jsme měli právo na hokej nemyslet, ale od pátku se už musíme začít zase soustředit na sobotní utkání,“ popisuje Graňák.
Graňák, na procenta spíš Čech, přesto SlovákMálokdo to ví, ale Dominik Graňák je vlastně spíš Čech. Narodil se v Havířově, jeho rodiče pochází z Karviné a nechybělo mnoho, aby vyrůstal v Hradci Králové. Jenže všechno se nakonec seběhlo úplně jinak. "Můj otec sice vyrůstal v Karviné, kde se také narodil, ale je ze slovenské rodiny. A vždycky se tam chtěl vrátit. Když se naši brali, tak se dohodli, že chtějí odejít z Karviné. Mamina je Češka, ale bylo jí jedno, kam to bude. Vím, že existovala možnost jít do Hradce, protože řešili pracovní možnosti. Nakonec ale vyhrál Trenčín," popisuje Graňák. Nebýt toho, nebyl by z něj nejspíš nikdy hokejista, Trenčín je totiž hokejové město a Graňákovi bydleli hned vedle zimáku. "Hrála se tam federální liga a já jako malý kluk strávil na stadionu hodně času." Je to zajímavé uvědomit si, jaká maličkost určí budoucnost člověka. "Kdybych nebyl v Trenčíně, ale v jiném prostředí, asi hokej nehraju. Bůh ví, co bych dělal. Ale tam to byla jasná volba. A pokud jde o státní příslušnost, tak tu moc neřeším. Pro mě není rozdíl mezi Slováky a Čechy - mám hodně kamarádů a příbuzných na obou stranách hranic. Cítím se velmi dobře v české i slovenské společnosti." |
