Severní Amerika je jedním z kontinentů, kterému se během druhé světové války vyhnulo bombardování. Obvykle se uvádí, že kontinentální Amerika nebyla nikdy bombardována nepřátelskou armádou, ale není to celá pravda. Japonské císařství za druhé světové války vyvinulo kuriózní, leč důmyslný systém, jak s minimálními prostředky poslat bomby na USA.
Výsledkem měly být rozsáhlé požáry, panika, strach a ztráty na životech. Američanům se podařilo japonské mezikontinentální bombardování dobře utajit. Ale bez tragických následků se to neobešlo.
UFO, výbuchy a krátery
Ve čtvrt na sedm, 6. prosince 1944, zaslechli američtí horníci nedaleko města Thermopolis ve státě Wyoming hvízdavý zvuk. Následoval výbuch. Když muži zvedli oči k obloze, viděli podivný kulatý objekt. Předpokládali, že jde o padák. Druhý den našli nedaleko i kráter v zemi. Pozorování potvrdilo 285 lidí.
Fotogalerie ohnivých balónů |
Podobných pozorování byla koncem roku 1944 přibližně desítka. Hluk, výbuch, neznámý kulatý objekt na obloze. Nikdo nevěděl, o co jde.
Těsně před Vánocemi 1944 našli dva muži v Montaně něco, co vypadalo jako velký padák. Nález nahlásili šerifovi. „Vyšetřování odhalilo, že nešlo o padák, ale o velký papírový balón se šňůrami, ventilem, dlouhou zápalnou šňůrou, pyropatronou a gumou,“ popisuje situaci James Powles v časopise Word War II (citace NPR). „Vyšetřovatelé z FBI, armády a námořnictva pečlivě prohlédli nalezené předměty. Došli k závěru, že jde o výrobek japonského původu. Ale jak se dostal do USA, to pro ně bylo záhadou.“
Balón, který našli Američané v Kansasu. V době nálezu u něj ještě byly bomby.
Později se ukázalo, že Japonci vybavili balóny autodestrukčním mechanismem - zápalnou šňůrou a pyropatronou. Chtěli tak ještě zvýšit psychologický dopad nečekané zbraně. Američané by viděli jen výsledné výbuchy a požáry, nevěděli by však, co je způsobuje. Jenže ne vždy se zápalná šňůra pro zničení balónu zapálila a Američané tak měli přinejmenším teoretickou šanci vypátrat, co se za nečekanými krátery po bombách a neidentifikovatelnými létajícími objekty skrývá.
Šerifova divoká jízda a nečekaný úlovek
Policejní stanice a šerifové z okrsků, kde lidé záhadné objekty zahlédli, žádali více informací, protože chtěli vědět, na jakou hrozbu se mají připravit. Šerif Warren Hyde z Birminghamu v severním Utahu šel ještě dál: podařilo se mu japonského „útočníka“ chytit.
Detektivní práce geologůJaponské značky na nalezeném balónu pomohly navést armádu směrem k japonským útočníkům, ale nikoho zprvu nenapadlo, že by mohlo jít o mezikontinentální střelu. Armáda nejprve podezírala nějaké sabotéry či výtržníky žijící v USA. Hledání tedy směřovalo do detenčních táborů, kde byli shromážděni Japonci žijící v USA. Stopa, která vedla k definitivnímu odhalení japonské stopy, byla na první pohled celkem obyčejná: písek. Pytlíky s pískem sloužily jako zátěž balónů a tmavá barva písku byla prvním vodítkem k exotickému původu. Vzorky byly zaslány Vojenské geologické jednotce (Military Geological Unit), která brzy vyloučila Severní Ameriku jakožto zdroj písku. Písek obsahoval fosilie přes sto různých druhů mikroskopických organismů - rozsivek. Vědci nenalezli v písku žádné stopy po korálech, zato našli organismy, které byly známé pouze z Japonska. Postupně se geologům podařilo vylučovací metodou zúžit okruh možných pískovišť na tři pláže, všechny na japonském ostrově Honšú. |
V únoru 1945 dostal od farmáře hlášení, že vidí padák. „Mohl by to být balón? Nikomu nic neříkej a počkej na mě,“ zareagoval šerif Hyde, zalarmoval FBI a vyrazil. Armáda jej i jeho kolegy informovala o tom, že japonské balóny dopadají na západní americké státy. Hyde si tedy byl vědom toho, jak hodnotné by bylo odchytit funkční model balónu: „Udělejte vše, abyste balón dostali,“ zněly instrukce.
Po náročné automobilové honičce se šerifovi povedlo balón dohnat. Bomba byla nevybuchlá, houpala se pod gondolou, a zdálo se, že balón na něj čeká na okraji kaňonu. Jenže když chytil šňůru balónu, aby jej zajistil, náhlý poryv větru balón uchvátil a šerifovy nohy se ocitly nad kaňonem. Warrena přepadla nevolnost, ale nepustil se. Ne že by cesta vzduchem s leteckou pumou několik metrů pod ním byla optimistická vyhlídka. „Škubal jsem balónem, aby se snesl trochu k zemi,“ vzpomínal po válce Warren. „Možná se mi to povedlo, možná jen polevil poryv větru. Nohama jsem se zachytil hrany útesu na druhé straně kaňonu.“ Ale nepodařilo se mu zachytit se křoví, jak plánoval, a znovu se i s balónem ocitl ve vzduchu.
Zachycený balón po rekonstrukci v americkém hangáru.
Ještě několik minut si vzdušné víry pohrávaly s balónem a jeho odhodlaným krotitelem. Každý přelet navíc znamenal pořádný náraz z boku pro pumu zavěšenou pod balónem. Šerif se odhodlal k akci, kterou sám později označil za „tak trochu šílenou“. Vyšplhal se ve šňůrách co nejvýše, a pak se pustil k zemi, aby získal rychlost a znovu se pevně zachytil v dolní části provazů. Tento manévr opakoval, dokud se mu nepovedlo dostat balón až k zemi. Ani si už nepamatuje, jak se mu podařilo přivázat jej ke křoví. Šlo o první úlovek kompletního a funkčního balónu Fu-Go.
Pytlíková navigace přes Tichý oceán
V roce 1944 nebylo Japonsko zrovna v pozici technologického lídra. Zaútočit na kontinentální USA znamenalo využít všech dostupných prostředků, uplatnit vědecké poznatky i důmyslná řešení a improvizovat.
Japonští meteorologové už dříve objevili silný vzduchový proud (v angličtině zvaný „jet stream“) ve výšce necelých deseti tisíc metrů nad mořem. Několik měsíců v roce foukal celkem spolehlivě východním směrem přes Tichý oceán až k západnímu pobřeží USA. Pokud by Japonci dokázali udržet balón v tomto proudu dostatečně dlouho, mohl by takový „projektil“ doplout až nad USA.
Dnes by takový projekt nebyl až tak náročný (podívejte se například na Experiment Stratocaching). Ale v roce 1944 zbývaly ještě desítky let do globálního navigačního systému a také elektronika byla teprve v počátcích. Tejdži Takada (anglicky psáno Teiji Takada), vrchní konstruktér a autor nápadu, si tedy musel vystačit s tím, co měl. Tak se zrodil ohnivý balón, v japonském originálu Fu-Go.
Schéma japonských balónů Fu-Go
Balón byl sešitý z papíru a naplněný vodíkem. Nejprve Japonci experimentovali s hedvábím, ale odolný papír vyráběný z morušovníku se ukázal být dostatečně pevný a navíc byl i levnější. Navíc to byl materiál, se kterým se japonským žákům lépe pracovalo (o nasazení japonských škol při výrobě bomby více v příštím dílu).
Průběh letu balónu Fu-GoPlán japonských inženýrů
|
Gondola skrývala důmyslný mechanismus pro základní navigaci a především jednu, nebo více leteckých pum (přibližně do hmotnosti 15 kg) . Pozdější generace balónů byla vybavena i dvěma až čtyřmi zápalnými patronami. Japonská armáda tak chtěla na lesnatém západě USA odstartovat sérii požárů, které měly způsobit větší škodu než puma, která dopadne na náhodné místo.
Aby balón doletěl na cíl, musel se udržet v určité výšce. Tomu napomáhaly balíky s pískem zavěšené na gondole. Speciální mechanismus napájený tekutou baterií kontroloval, v jaké výšce se balón nachází. Pokud klesl příliš brzy, došlo k upuštění jednoho z třiceti pytlů s pískem, což snížilo hmotnost balónu a umožnilo mu znovu vystoupat do požadované výšky.
Dávejte pozor na to, co říkáte
Nakonec zbyla pouze puma, kterou balon upustí na zem a zcela bez zátěže vystoupá zpět do oblak. Puma měla dopadnout na americké území, explodovat a postupně vyvolat paniku mezi civilním obyvatelstvem na západě USA.
I proto americká armáda dělala vše pro to, aby o explozích záhadných balónů veřejnost nevěděla. Každý z incidentů proto armáda pečlivě dokumentovala, ale zároveň i přísně tajila. I zpráva v novinách by totiž mohla dát Japoncům návod na to, jak balónové pumy lépe nastavit a přesněji zacílit. Jakmile americká armáda zjistila, co mají Japonci v úmyslu, rozeslala upozornění policejním stanicím a zároveň jasně formulovanou žádost všem novinám a rádiím: je v zájmu národní bezpečnosti, aby se do médií nedostaly zmínky o nalezených japonských balónech.
Pokračování příběhu japonských balónů Fu-GoUtajení splnilo svůj účel, možná ale zavinilo zbytečná úmrtí. V příštím dílu se podíváme na piknik, který se změnil v tragédii, a na vzpomínky japonských školaček, které pomáhaly balóny vyrábět, aniž věděly, kam letí. |
Oprava: Opravili jsme nepřesnost v rámečku „Průběh“.
